Jsem strašný asociál. Jak to překonat a změnit se?
Jsem strašný asociál... Věděl jsem proč, když mě rodiče hnali na sport, jsem jim řekl ne. Dnes jsem byl na šermu, protože to mě baví. Byla to hrůza, málem jsem se tam zhroutil, kvůli počtu lidí. Nedokážu být ve společnosti sám bez nikoho koho znám. Když už někde jsem, kde znám lidi tak mám úsměv na tváři a jsem ukecaný. Ale jinak je to strašné... Štve mě to... Nevíte někdo jak to překonat?
Taky si to myslím... Ale i tak jsem se chtěl zeptat
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Zober so sebou niekoho koho poznáš
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit
Překonává se to špatně. Já měl přes pubertu taky sociální fóbii. Často začne mít člověk takovýhle věci na salámu, až když si v životě zažije daleko horší věci, což ovšem není zrovna dobré řešení... (píšu z vlastní zkušenosti)
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Zkus se nechat opichat, třeba ti to z hlavy vysuka
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím - 9
Nahlásit
Ty bys to potřeboval taky
Souhlasím - 8 • Nesouhlasím - 3
Nahlásit
To chce praxi. :) Čím častěji se dostaneš do společnosti, tím všednější ti potom takové situace přijdou.
Souhlasím - 5 • Nesouhlasím
Nahlásit
AMLT: no ale mal by to skúšať niekde na "testovacom poli" teda v inom meste ako vo svojom, niekde kam viac už nepôjde, bude to mať všetko viac na saláme :-D
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Jako možná by se to dalo překonat zažitím si nějakého silnějšího pozitivního emočního prožitku s člověkem/lidma. Nemám namysli to opíchání à la Mr.No, ale spíše citové pouto...
A aby mě tu někdo nezačal obviňovat, ne nenabízím se mu. :P :)
A aby mě tu někdo nezačal obviňovat, ne nenabízím se mu. :P :)
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Souhlas s.Millionem, chce to praxi a cas. Ja jsem taky nemel rad velkou spolecnost a nezname lidi. Ted to naopak vyhledavam. Napriklad me bavi se jentak prochazet Prahou a pozorovat nevsedni lidi. Nebo vyhledavam koncerty, spol akce atd. Musis zacit postupne :)
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit
Jestli tě to baví, tak se toho tak snadno nevzdáš a ani se tam nebudeš pořád klepat jako ratlík.
Ne na každého funguje metoda "Bojíš se lidí? Tak choď stále co nejvíc mezi ně a zvykneš si." Někoho tenhle postup může naopak přivést k chocholouškovi. Každý to má individuální. :-P
To co popisuješ je naučené ... dá se to změnit... napiš
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Já taky vím, o čem mluvím, Sweetly. Jinak bych to nepsal. Nedá se aplikovat jeden konkrétní postup na všechny. :-P
Agorafobik a ne asociál. Buď v klidu trpí tim mnoho osob.
Já to mám teď, ale můžu si za to sam, že jsem byl a jsem furt doma, přerostlo mě to až k panické poruše. Teď když mám být někde mezi lidma, tak mam z toho úzkosti. Dříve jsem to měl na háku, protože jsme byli pořád venku a domu jsme chodili se jen vyspat.
A je to agorafobie spíš...ikdyz Sociofobie taky existuje, těžko říct :D
A je to agorafobie spíš...ikdyz Sociofobie taky existuje, těžko říct :D
Ale tady je důkaz, jak jde dnešní mládež dop***le, dříve jsme byli všichni venku, takže tyhle nemoci vůbec být nemohli. Dneska to musí mít snad všichni.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Bohužel je to tak. :) V současnosti už z velké části spoléháme na sociální sítě a opravdovej lidskej kontakt nám začíná být cizí. Ne ve všech případech, samozřejmě.
Sweetly, prostě to není aplikovatelné na všechny. Tečka.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Jde to, otočit to. Hlavní je nezahrabávat se doma, ale jít tomu naproti. Jakmile s tím začneš, další věci se k tomu začnou nabalovat a půjde to. Držím palce.
Dnes sedí děti vedle sebe na gauči a píšou si spolu, neumí si povídat.
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
