Je to láska, chtíč, poblouznění?

Někdy je to všechno dohromady. :)

Chtíč je většinou fyzická touha po intimitě, sdílení kontaktu, sexu... Poblouznění je stav mysli a srdce, které trvá jistý čas a často odporuje rozumu. Láska je to nejkrásnější, co může člověk zažít. Je to vášeň způsobená city k druhému. Šílená vazba srdce a duše k druhému, motýlci v břiše, nepopsatelné pocity sounáležitosti k druhému. Touha být součástí druhého. Pocit, že půlku srdce mám já a druhou osoba, kterou miluji. A že jedna půlka bez druhé je osamocená. Lásku si nosíme v sobě a investujeme ten kouzelný cit do toho, komu chceme dát celý svůj svět a toužíme být součástí toho společného. Každá ze zmíněných třech má své místo v mezilidských vztazích. Některé, jako je chtíč, dokážeme ovlivnit, poblouznění je nutné si prožít, ale pravou lásku nedokážou lidi ovlivnit, jen jí umí vždy někdo zničit. Kdo dokáže milovat a byl milován, ten zná ten noblesně výjimečný pocit a chce ho v životě ideálně nastálo. To nejcennější je vždy zadarmo. Nelze si vydobýt násilím ani zajistit materiálně, natož koupit. Vše je záležitost pocitů a imaginárna spojeného s vnějšími prožitky. Kdo nemiloval, nepoznal skutečný pocit vnitřního štěstí.