Zamilovanej do spolužáka?

Tak si počkám až místní aktivní slapka zase zasáhne aby ti to vysvětlila po svém :-D

Twe když si tě všímá, tak mu někdy řekni (nějak tak znenadání, jako on) že seš taky gay a uvidíš. Jestli k tobě něco cítí, tak mu dáš na jevo, že může, ne? :)

Šel bych do toho. Podle toho co a jak pises, to za risk rozhodne stoji. Jestli nepribarvujes, A 100% to nebude nikdy...

Nemohu Ti říkat, co máš dělat, to mi nepřísluší, ale napíši Ti, jak bych to řešil já.

Já si pevně stojím za tím, že vztahy, kdy spolu Ti dva studují nebo pracují, nejsou to, co by se mělo budovat. Představa, že to nevyjde, nedej Bůh bychom se rozešli hodně ve zlém a následně bych s tím člověkem musel pracovat, nebo ho každý den měl potkávat ve škole, mě děsí. V Tvém případě je fajn, že jste z jiné třídy, ale pořád ho budeš potkávat na chodbách, na záchodech, na frontě na oběd. Já jsem se po špatném rozchodu snažil eliminovat vše, co mi ho připomínalo, dárky od něj, obrázky s ním, jeho profily na sociálních sítích atd. Představa, že bych ho opravdu musel potkávat každej den několikrát denně, mě opravdu děsí.

Chybí mi informace, jestli Tvůj spolužák ví, že Ty jsi na kluky. Pokud bys mu řekl, co k němu cítíš, a že jsi na kluky, mohlo by to skončit špatně. Pokud mezi sebou máte kamarádský vztah, zamyslel bych se, jestli o to kamarádství chci přijít.

Takže, já bych hledal kluka na chození jinde. Kamaráda bych si nechal jako kamaráda, protože se může stát, že když se dozví, že jsi gay, nebo, že k němu něco cítíš, nemusel by to vzít dobře, mohl by tě odsoudit. Tím pádem bys přišel o všechno a neměl bys nic. Ani partnera, ani kamaráda. Stojí Ti to za to? Proč zbytečně přijít o kamaráda, když si kluka můžu najít v pohodě jinde?

Ano, moc si to pribarvujes a namlouvas. Je to proste jen kamos. Ze s tebou chodi na obedy neznamena vubec nic, ja chodim s kamosema z jinejch firem taky na obedy. A ze si hezky povidate je fajn, to dela spousta lidi. Ale jestli chces zjistit, tak to je, tak mu rekni, ze jsi buzna a ze se ti libi. Jina 100% varianta neexistuje ... :-)

Btw bojis se, ze je jen na holky? To je vazne zajimavej strach ... :-)

Co na to říct... zkus to (zlatá střední cesta je říct, že jsi bi nebo jen to, že se ti fakt líbí a že s ním jsi rád...).. Protože člověk pak lituje věcí, které neudělal než těch, která aspoň zkusil (i když nedopadliy) :)

Podle mě to za zkoušku stojí. Jak jsem psal v minulém podobném tématu - jestli nevíš, jak se ho zeptat, resp. se bojíš říct naplno, že s ním chceš chodit, řekni to oklikou: Že jsi strašně rád že je tvůj kámoš a jestli by nechtěl být víc.
Občasné, jakoby nechtěné dotyky, ti taky mohou napovědět - když se neodtáhne, může to znamenat, že mu fyzický kontakt s tebou není odporný, ale naopak příjemný.

Jinak ano, taky trochu lituji, že jsem některé spolužáky, kteří se mi líbili, neměl odvahu oslovit. Nebyly tam sice tak zjevné "signály" jako co píše Anonym, ale měl jsem dojem, že jsou (i) na kluky a věděl, že jsou single. Dneska už bych to snad zvládl, ale co už.

Obecně žiju tak, abych si mohl vždycky říct, že bych nic neudělal jinak. A neudělal, protože jinak bych se nestal člověkem, kterým jsem teď. To, jak se rozhodujeme, nás utváří. A i když se o spoustě rozhodnutí dá určitě říct, že byla špatná, neznamená to, že z nich člověk nemohl vytěžit daleko víc než z jiných, která považuje za správná.

Tak když už tě doprovází domů tak ho pozvi dál. Zahrajte nějaké hry a uvidíš kam se posunute. Nevím kolik vám je, ale každý kluk si najde svého blízkého kámoše se , kterým poznává dospívání.

Anonym: tak to je perfektné, že máš takéhoto gay friendly kamoša. Čo viac by si si mohol priať :)
Určite sa s ním pokús tráviť čo najviac času, je to lepšie ako stráviť čas na PC hrách.
A keby to medzi vami zaiskrilo, tak o to lepšie :D

Zapomněl jsem dodat, že to samozrejme nevi, ze nejsem hetero.. jinak diky vsem za rady, necham tomu nejakej zatim volnej prubeh a budu v hloubi duse doufat, ze je gay :D

Uřčitě to zkus,nějak nenápadně zavést řeč na tohle téma. Já jsem podobnou situaci zažil na vojně a dodnes ,když si na to vzpomenu,tak mě mrzí,ze jsem to nezkusil...

Aj ja