Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 
PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Onload

Mami, tati, jsem gay...

Co byste dělali, kdyby vám to oznámil váš dospívající syn? Přišel by šok provázený křikem a fackami nebo chápající úsměv a následné objetí se slovy: „Ano? To se nám ulevilo, že to není něco horšího.“

Homosexualita je společensky chápána jako sexuální orientace především nebo výhradně na osoby stejného pohlaví. Jak moc je dnešní česká společnost vůči homosexuálům tolerantní? Jaká je míra ochoty rodičů akceptovat odlišnou sexuální orientaci svého dítěte? Kolik homosexuálů i dnes ze strachu z reakce okolí tají svou orientaci?

Václava holky nezajímaly

Václav, dnes padesátiletý muž si vzpomíná, jak už od základní školy věděl, že holky nejsou ty, které by ho zajímaly a přitahovaly. Na střední škole mu definitivně došlo, že je „teplej“ a že s tím bude muset žít. Vychováván věřícími rodiči na malém městě musel mlčet a tvářit se, že je všechno v pořádku. Zjištění, že je jejich syn homosexuál, by podle jeho slov rodiče nepřežili.

Po seznámení s chlapecky vyhlížející Jiřinou se Václav zvládl i oženit. Spíš z přátelské lásky a racionality, intimní život v tomhle manželství nikdy nezafungoval. Po šesti letech se rozvedli a Václav se odstěhoval do Prahy. Konečně mohl být sám sebou.

Brzy poznal Adama a začali spolu žít a plánovat budoucnost. Václavovi rodiče věděli, že má dobrého kamaráda a smířili se s tím, že nikdy na klíně nebudou chovat vnoučata, protože jim syn rezolutně oznámil: Se žádnou ženou už nechci nic mít!. Adam a Václav dnes žijí v registrovaném partnerství, mají fungující a láskyplný vztah a Václava někdy napadá, jestli by dneska našel odvahu svým už nežijícím, rodičům říct, že je gay. I přestože ví, že popírat sám sebe donekonečna nelze, mlčel by.

Už nemůžu mlčet, jsem gay

Před pár měsíci mě vyhledala klientka, které dvacetiletý syn oznámil, že je gay. Přemýšlela, kde se stala chyba, dostavovaly se u ní výčitky a špatné svědomí. Na ten večer nikdy nezapomene.

Mami, už nemůžu mlčet. Víš moc dobře, že tě mám rád. Jsem gay... nevím, jak to vezme táta. Zkus mu to, prosím, nějak vysvětlit,“ oznámil jí klidným hlasem.

Foto: © Depositphotos.com/creatista

Petr postavil matku před hotovou věc a ona ho měla pochopit. Uvědomoval si ale, že jako jediný syn svého dominantního otce, který odmítal jinou než heterosexuální orientaci, rozpoutá v rodině velkou nevoli.

To nemyslíš vážně? Co na to řeknou lidi? To je blbost! Najdeš si holku a uvidíš, že to tak není! Tohle se musí stát zrovna nám! Normálně se půjdeš léčit a hotovo!“ spustil rozlícený otec na Petra, když se dozvěděl o synově homosexualitě.

Coming out je zkouška pevnosti rodinných vztahů

Chvíle, kdy se rodiče dozví, že je jejich syn nebo dcera homosexuální, zvaná coming out, bývá tou největší zkouškou pevnosti rodinných vztahů. Ze společensky normální rodiny se najednou stane rodina „nenormální“. Heterosexuální budoucnost potomka, kterou rodiče viděli v jasných barvách, je najednou pryč!

Hradba mlčení

Hradba mlčení, kterou Petrův otec po oznámení synovy homosexuality vystavěl, byla prolomena teprve po našem setkání. Tehdy si otec uvědomil, jak moc pro něj syn znamená a jestli je ochoten ho ztratit definitivně, pokud vůči němu bude odtažitý a negativní.

Homosexualita není nemoc, proti které je třeba bojovat. Stala se součástí Petrova životního příběhu. Patří k synovi, kterého vždycky miloval, vychovával, hrál si s ním a učil ho poznávat svět. Jako otec si teprve teď uvědomil, že nechce, aby se Petr cítil provinile a špatně a aby v něm ztratil svůj vzor. Otcovská láska, utvářená tolik let předtím, neskončí kvůli synově orientaci. Pochopit, tolerovat a pokorně přijmout je to, co potřebují rodiče homosexuálních synů a dcer především. Uvědomit si, že milující rodina je v danou chvíli to nejdůležitější pro všechny její členy.

To, co vypadá jako krize a neřešitelná situace, je jen jedna ze zkoušek pevnosti vztahů, před kterou byla v tomto případě rodina mladého gaye postavena. Tahle rodina ve zkoušce obstála.

Končí za dveřmi bytu

Na všechno existuje řešení. Smutné a zarážející jsou případy, kdy mladí lidé poté, co rodičům řeknou, že jsou homosexuální, končí vyhozeni za dveřmi bytu. Jejich cesta vede ke kamarádům, na ulici, brzy potom se musí postavit na vlastní nohy. Smutné proto, že homosexualitu si jedinec dobrovolně nevolí, rodí se s ní. Mnohem horší ale je, když se pro mladého gaye nebo lesbičku jeho životní situace stane natolik bezvýchodnou, že se rozhodne pro sebevraždu. Příliš tvrdé řešení pro to, aby si jeho rodina později uvědomila, jak málo byla tolerantní.

Foto: © Depositphotos.com/Lebval

Netolerance společnosti?

Souvisí netolerance rodin homosexuálů s netolerancí celé společnosti? Obávám se, že ano. Gayové bývají ve filmech vykresleni jako zženštělí jedinci v růžových košilích, kteří šišlají. Lesbičky jsou oproti tomu charakterizovány jako drsné mužatky s velkými svaly. Samotní homosexuálové takoví rozhodně nejsou.

Pokud se děti a náctiletí setkávají v rodinách s homofobním přístupem, zformují si pohled na svět homofobně. Netolerance je dlouhodobý proces ovlivněný výchovou v rodině, informacemi ve škole, rozhovory se spolužáky i vlivem společenského a církevního názoru. K tomu, aby česká společnost ztratila svou převážně homofobní tvář, by v širším měřítku přispěli samotní homosexuálové coming outem, přihlášením se k odlišné orientaci. Jinak budou i nadále vnímáni jako anonymní kategorie spoluobčanů s omezenými právy.

Svět patří všem lidem, kteří se do něj mohli narodit. Lidem různých ras, náboženství, dvojího pohlaví, lidem s handicapy i bez nich. Kdo dostal právo určovat, kdo je vyvolený a kdo vyvolenější? Kdo si osvojuje stanovit, kdo může žít svobodně celou svou bytostí a kdo musí svou identitu skrývat? Během druhé světové války došlo téměř k vyhlazení jednoho národa kvůli jeho odlišnosti. Cílená likvidace se tehdy nevyhnula ani homosexuálům. Proč? Svět tehdy mlčel a akceptoval eugenický model zrůdného germánského egoisty.

Buďme otevření!

Vytvořme si proto vlastní názor, buďme otevření, přátelští a tolerantní vůči jinakosti, učme toleranci své rodiče i děti. Skutečná hodnota člověka nespočívá v jeho vzhledu nebo sexuální orientaci. Skutečná hodnota člověka je uložena v jeho srdci.

Teprve pak oznámení Mami, tati, jsem gay… nikdy nezpochybní a nezničí lásku, která mezi rodiči a jejich dítětem byla, je a vždycky bude.

Článek původně vyšel na blogu autorky.

Titulní foto: © Depositphotos.com/heckmannoleg

Mgr. Eva Valerie Maxová / další články autora ›
Autorka článku je kouč osobního rozvoje a růstu výjimečných mužů a žen, terapeut, reflexolog a poradce v oblasti výchovy a rodičovství.
Onload

14 názorů ke článku

22. 05. 2014 v 08:35Off-line AnonymKralik  (28/189/132)
Článěk jsem nečetl, ale ten obrázek "otce" a "syna", kterém je tak 8 let ( možná 10) .. Pochybuju, že se někdo svěří v 10-ti letech.. A začátek článku "Co byste dělali, kdyby vám to oznámil váš dospívající syn?" - To zde jako čtou ty články i tátové/maminky?
Souhlasím - 16   •  Nesouhlasím - 16  Nahlásit
22. 05. 2014 v 09:09Off-line Poklad  (29/177/69)
Proboha fakt miluju tyhle... "kouče"... :D
Souhlasím - 13   •  Nesouhlasím - 12  Nahlásit
22. 05. 2014 v 10:41Off-line NaKluky.cz  
AnonymKralik: Článek popisuje oba pohledy - náš i rodičů. Proto je třeba se nad věcí zamyslet z obou stran. Coming out není lehký pro gaye, ale ani pro rodiče :)
22. 05. 2014 v 10:47Off-line Colombo  (102/192/90)
No je pravda, že tady to téměř nikdo asi nemůže posoudit z pohledu rodičů. Vždyť kolik lidí tady je rodič ??
Souhlasím - 5   •  Nesouhlasím - 4  Nahlásit
22. 05. 2014 v 11:36Off-line Kaeltin  (28/183/96)
AnonymKralik: máš sa zamyslieť ako by si reagoval ty kebyže ti to povie tvoj potomok
Souhlasím - 8   •  Nesouhlasím - 3  Nahlásit
22. 05. 2014 v 12:49Off-line Whitehand  (28/182/67)
Z prvního odstavce jsem měl docela husinu.. Taky jsem se dlouho bál co se doma stane když to řeknu. Začal jsem s tím u kámarádů (spíš kamarádek) a všechny to vzali v pohodě, což mi hodně pomohlo. Pak když jsem byl opilí jsem to řekl mladší a potom starší ségře. Rodiče věděli že mám "holku" a nic jsem jim o "ní" neříkal až na to kde bydlí a kolik má let. Pak jsem si říkal že to mamce napíšu a stalo se.. Moc mi pomohlo to, že řekla hlavně ať jsem šťastný. Každý říká že po přiznání příjde úleva a je to tak. Jsem šťastný že jsem to mamce aspoň napsal, a teď se o tom spolu můžeme i bavit. Říká že jsem se změnil k lepšímu a máme výrazně lepší vztahy v rodině :) Ještě mi chybí pár lidí, které mám rád a bude všechno super.. nevím proč jsem se tak rozepsal.. ale dobré téma no.. :D
Souhlasím - 11   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
22. 05. 2014 v 13:05Off-line Daniel201097  (26/178/78)
když tak čtu jak to taky může vypadat, tak jsem rád za to, že když jsme to s bývalým našim řekli, tak to vzali úplně v pohodě .. s mýma klukama si vždycky tykali a mám teď spíš dojem, že kdybych přivedl dom holku, tak po tom všem by byli spíš zklamaní :D
22. 05. 2014 v 17:55Off-line Sir.patrick  (26/173/68)
Není lehký.. pro mě to bylo to říct něco jako.. jak se máš? :D táta se s tím dodnes nevyrovnal, ale to už není můj problém.. stejně, nevídáme se.. a máma to vzala více než v pohodě, problémy pak spíš nastaly až ve škole, ale ani kvůli tomu jsem si nedělal hlavu a i když se mi hodně smáli a občas i mlátili.. pořád jsem v pohodě a nedělá mi problém to někomu sdělovat :)
Souhlasím - 2   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
24. 05. 2014 v 01:27Off-line Titan24  (30/168/56)
Si vždycky vzpomenu na hlášku ze South Parku: Tolerantní, ale ne blbí. To, že něco tolerujeme neznamená, že souhlasíme s takovým životním stylem, nebo chováním. Tolerance a strpení jsou dva pojmy, které se mohou plést. Někdo může být tolerantní, ale určité věci nestrpí, nebo naopak - někdo může LGBT nemít rád, ale strpí takového člověka mezi svými přáteli, nebo v rodině s tím, že si jej bude narážkami (znějícími vtipně) dobírat...
04. 01. 2015 v 21:42Off-line Koman1  (24/-/-)
jak tam psaly ''pujdeš se léčit a hotovo'' to se dá nějak léčit to snad ne ne?
21. 11. 2015 v 14:36Off-line Pan.nikdo  (23/157/-)
koman1 u psychologa
04. 02. 2016 v 16:18Off-line Luck1  (35/182/80)
Svět že patří všem? To snad ne. Takže můj pokoj patří také všem? Nesmysl. Nevkrádám se tam, kde mě nechtějí. Nikdo nemá právo vnucovat se. Někdo je a někdo není tolerantní. A tlačit lidi do tolerance, do lásky, zakazovat nenávist a pod. jen radikalizuje většinovou společnost.
29. 03. 2016 v 22:17Off-line Sailing  (44/188/95)
Titan24 - "...někdo může LGBT nemít rád, ale strpí takového člověka mezi svými přáteli..." V práci jsem měl kámoše co opravdu nemá rad gaye, ale mě jako jediného ve své blízkosti snášel a toleroval :)
03. 04. 2017 v 20:21Off-line Tibiis  (23/-/-)
evo, kde máte vaška?
Přihlas se a okomentuj článek. Ještě nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
Onload
OnloadOnload
Copyright 2011–2024 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Onload