Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu NaKluky.cz s užitím cookies souhlasíte. Další informace
Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 

PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Zapomněl jsi heslo?
Onload

Zpověď Aleše: Proč pomáhat někomu, kdo mě odsoudil?

To, že jsem jinak orientovaný, jsem si uvědomil již někdy kolem puberty. Dívky a ženy patřily vždy jen mezi mé dobré přítelkyně. Nikdy jsem necítil v sobě potřebu požádat ženu o to, aby se mnou šla na schůzku nebo abych s ní měl sex. Věděl jsem, že je něco jinak.

Musel jsem s pravdou ven především před svojí rodinou. Komu jinému se svěřit, než své rodině? Samozřejmě měl jsem nejlepší kamarádku, která o mně věděla úplně všechno. Podle ní jsem neměl mít strach, že prý rodina mě pochopí a vyjde mi vstříc. Nebudou mě soudit a budou mě podporovat. Možná to pro ně bude těžké, ale pochopí to. Jak jim to jenom říci? Tak musím jim to říct a nesmím to oddalovat, znělo mi neustále v hlavě.

„Mami, tati, potřeboval bych s vámi mluvit a je to důležité.“ Zrovna jsem slavil osmnácté narozeniny. Nedostalo se mi podpory, jen opovržení. Je to tvá chyba, kdy se to stalo? Co jsme komu udělali? Za co nás Bůh trestá? Slyšel jsem naše, jak se hádají celou noc. Věřil jsem ale, že přes první hádky a šok mne nakonec pochopí. Jsem přeci jejich syn. „Pokud se nerozhodneš jinak a nebudeš žít takový život jako my, budeš se muset odstěhovat. Nestojíme o to, aby si na nás lidé ukazovali.“

Zůstal jsem sám

Čerstvě osmnáctiletý jsem se najednou ocitl bez domova, bez peněz a bez práce. Měl jsem ale svoji hrdost a nebudu se měnit jen kvůli zajetým pravidlům. Kde to žijeme, aby mě nepodporovala ani vlastní rodina? Nenechám se nikým zlomit a dokážu všem, že i když jsem jinak orientovaný, neznamená to, že jsem nemocný nebo snad špatný pro společnost.

První dva měsíce jsem strávil na ulici, i když jsem brečel každý večer a přál si, aby se to změnilo. Nebyla v tu dobu jiná možnost. I když jsem ještě nebyl sexuálně zkušený, rozhodl jsem se, že si najdu někoho, kdo mi zaplatí za sexuální služby. Nechtěl jsem neustále jíst jídlo, které někdo vyhodí nebo prosit někoho o pár korun. Prvním klientem byl Zdeněk. Nestalo se mezi námi nic. Jen mi dal najíst, dal mi možnost se osprchovat a spát konečně na posteli.

Začali jsme se vídat častěji a nabídl mi, abych u něj žil, než se dám dohromady, najdu si práci a samostatné bydlení. Nechtěl po mně žádný sex, nesnažil se o nic. Stali se z nás nejlepší přátelé. Svěřil se mi po čase, že chtěl zkusit experimentovat s muži, jelikož díky práci se z něj stal starý mládenec a vždy jej trošku přitahovali kluci. Nikdy se ale neodvážil. Když mě uviděl, věděl, že mi musí pomoci, že si to zasloužím.

Pomohl mi najít práci a vrátil jsem se do školy. Začalo se mi konečně dařit. Našel jsem si dobře placenou práci, která mě bavila a o kterou jsem stál. Odjel jsem na zahraniční stáž do ciziny, kde jsem strávil rok života. Můj zachránce během té doby odešel. Stres a vše ostatní se na něm podepsalo. Nešlo ho už zachránit. Byl jsem zničený, byl pro mě jako otec.

Vrátil jsem se

Okamžitě jsem se vrátil zpět domů. I když jsem pohřeb nestihl, rozloučil jsem se s ním sám v soukromí a za vše mu poděkoval. Pomohl mi postavit se na nohy, pomohl mi, abych si našel práci a abych se nevzdával svých cílů a snů.

Neměl nikoho, neměl žádnou rodinu. Byt, ve kterém jsme spolu trávili čas, odkázal mě, i část své společnosti. Nikoho jsem o to nežádal, nikoho jsem neprosil. Udělal to sám a jsem mu za to neskutečně vděčný. V bytě pořád jsem. Svoji část firmy jsem převzal a daří se opravdu dobře. Možná věděl, že zde dlouho nebude a proto si našel mě.

Dodnes mám na polici jeho fotografii a každý den mu děkuji. Mám přítele a i s ním chodím stále ke hrobu. Jsem vděčný, že se našel někdo, kdo mě podržel, když o mě má vlastní rodina nejevila zájem. Teď když ví, že se mi daří a matka přišla o práci, snaží se mne kontaktovat, abych jí zaměstnal. Musíme si přeci pomáhat, ale proč pomáhat někomu, kdo mě odsoudil? Uvidíme, co přinesou další měsíce.

Titulní foto: Ilustrační foto © Depositphotos.com/cokacoka

Autor článku žije realitou, miluje skutečné příběhy a jeho velkým snem je napsání vlastní knihy.
Onload

4 názory ke článku

15. 02. 2015 v 20:18Off-line NorthSea  (20/181/-)
Opravdu klobouk dolů. Krásně napsaný životní příběh!
Souhlasím - 8   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
16. 02. 2015 v 09:24On-line Vlado2  (54/180/80)
Dovolil bych si všem doporučit k prostudování humorně pojatou stať http://lege.cz/brak/uvod.htm
Dle členění dr. Hýska tedy rozeznáváme brak:
1. Fabulativní
a) dobrodružný
b) detektivní
c) historický
2. Imaginativní
a) horrory
b) science fiction
c) fantasy
3. Amorosní
a) ženské a dívčí romány
b) erotické a pornografické romány
4. Humoristický
5. Výchovný a ideologický
6. Realistický
Zdá se, že autor rozšířil třetí bod o novou kategorii
c) duhové povídky
Přesvědčit vydavatele sice nebude snadné, náklad také nebude nejvyšší, ale mezi duševně prostšími čtenáři se zájemci určitě najdou. Přeji hodně štěstí.
16. 02. 2015 v 13:46Off-line THX1188  (33/183/90)
Vlado, souhlasím. Povídky Pavla V. jsou brak. :(
19. 02. 2015 v 08:44Off-line Betonica  (32/-/-)
Existuji dve roviny, v nichz chapu tento pocin.

A) pribeh ze zivota, hranicici s pribehem za hranou zivota.
B) soap opera dekadentni pubescentni vykrik citove deprivovaneho cloveka, ktery pretahl dejovou linku do vysin absolutni tragikomedie.

Slysel jsem dost malo uveritelnych pribehu ze zivota a vim, ze zivot je nekdy napadity scenarista. Toto mi prijde prilis prvoplanove. Prilis jasny tah na happy end a prilis mnoho nahod. K tomu, abych uveril, mi tam ale chybi osobni prozitek. Popisna cast zivota na ulici a prostituce na me nedela dojem tisne a nedostatku...

Za me ne :(
Souhlasím - 4   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
Přihlaš se a okomentuj článek. Ještě nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
Onload
Onload
OnloadOnload
Copyright 2011–2016 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Vytvořili: Zdeněk Večeřa a  Michal Kutňák,  design: Lukáš Churý
Onload