Zpověď Jarka: Měl dokonalé tělo a já byl zamilovaný

Bohužel můj příběh nebude jeden z těch pozitivních, ale každá zkušenost dobrá. Co vás nezabije, to vás přeci posílí, se říká.

Nikdy jsem se nestyděl za svoji orientaci. Ani jsem ale neměl potřebu ji dávat na obdiv. Žil jsem tak, jak jsem chtěl a nikdo se nemusel o můj soukromý život zajímat. Rodina s tím neměla žádný problém a brala mě takového, jaký jsem byl.

Seznamoval jsem se s kluky přes normální seznamovací portály. Občas šlo jen o sex, někdy o častější schůzky, ale v mých dvaceti letech se mi nechtělo nijak vázat a chtěl jsem si užívat života, co nejvíce to šlo. Dělal jsem si zálusk na jednoho kluka, který byl krásný, ale o kterém se jen povídalo, že je bisexuál.

Měl normálně přítelkyni, žil rodinný život. Potkali jsme se společně několikrát na diskotéce. Jednou, když jsem byl opilý, jsem se rozhodl jej oslovit. Společně jsme pili a povídali si. Bylo nám společně dobře, ale neodvážil jsem se mu něco říci nebo naznačit.

Navrhnul mi přátelství

Mohl jsem děkovat Bohu za to, že jsou sociální sítě. Další den mi navrhnul přátelství, tak proč to odmítnout? Hned naše první komunikace začala být zvláštní a trošku sexuální.

On: Ahoj, co děláš? Nechceš se vidět?
Já: Ahoj, sleduji film, kam bys chtěl jako jít?
On: Někam ven, vyzvednu tě autem. Hele, nech si to pro sebe, ale nechceš se jít společně někam vyhonit?
Já: Ok, za dvacet minut mě vyzvedni.

Dostali jsme se dál než jen k honění, i když jsme to neměli dopředu naplánované, došlo i na orál a líbaní. Byl jsem v šoku, zamiloval jsem se, ale nechtěl jsem ho hned vyplašit. Začali jsme se diskrétně scházet pravidelně. Prvně jednou za deset dní, po čase každý druhý den. Už ne v autě, hledali jsme vhodná místa, pronajímali si penziony a byli společně co nejvíce. Nikdy ovšem nezůstal na noc. Vždy odešel.

Po čase jsem přišel o práci a snažil se najít něco jiného, ale štěstí nestálo na mé straně. Nevadilo mu to, že mi sem tam něco koupí, že mě někam vezme. Vypadalo to jako bychom byli pár, ale pořád jsem chtěl víc.

Budeme spolu žít?

Po tom, co jsme se scházeli déle než rok, jsem mu řekl, že bych si přál, kdybychom spolu žili. Nemusel by to nikdo vědět, nemuseli bychom to společně všem kolem říkat, že jsme spolu. Navíc se rozešel s přítelkyní a se mnou byl skoro pořád, tak proč by nám tomu mělo něco bránit? Nedočkal jsem se odpovědi. Přestal se mi ozývat, nepsal mi, vymazal si mě z přátel a jako bych neexistoval. Po třech měsících mi došla sms.

On: Nazdar, zítra se stavím pro peníze, které jsem do tebe vrazil, a zkus se na něco vymlouvat, jinak ti rozbiju hubu.
Já: Prosím? My si snad něco udělali? Nikomu jsem nic neřekl, nic jsem ti neudělal.
On: Zítra čau.

Nedošel jsem, byl jsem zklamaný. Když jsem se mu přestal ozývat i já, začal navštěvovat moje rodiče, že mu dlužím peníze. Udělal si falešné smlouvy s mým podpisem, že mu prý dlužím okolo padesáti tisíc. Nebyla to pravda, ale rodina mi přestala po čase věřit. Byl jsem zoufalý. Jezdil za mnou do nové práce, všechnu lež napovídal mému zaměstnavateli, a jelikož jsem byl ve zkušební době, letěl jsem.

Po čase, když mě napadnul venku a zmlátil mě, jsem se zhroutil a musel jsem s pravdou ven. I když to ode mě bylo hnusné, kontaktoval jsem jeho sestru a vše jí řekl. Nebál jsem se ničeho. Miloval jsem ho, ale nemohl jsem žít tak, aby ze mě někdo dělal blázna.

O co mu šlo?

Věci se daly do pohybu. Nešlo mu o peníze, šlo mu spíš o to, aby mě umlčel, protože si našel holku. Se mnou jen experimentoval. Chtěl mě vylekat, abych mu dal navždy pokoj. Teď byl sám a bez holky a navíc to o něm věděla už i jeho rodina.

Vše se uklidnilo a dalo do normálu, ale já si už na kluky dávám pozor. Teď jsem ale zamilovaný a šťastný i přesto, že on se plácá ve svém životě a stále neví, co chce. Občas se mě snaží kontaktovat. I když měl dokonalé tělo a já byl zamilovaný, už nechci.

Titulní foto: Ilustrační foto © Depositphotos.com/5693957

Pavel V. / další články autora ›

Autor článku žije realitou, miluje skutečné příběhy a jeho velkým snem je napsání vlastní knihy.