
Poslední z Haussmanů: Ondřej Brousek exceluje v roli gaye
Haussmanovi jsou opravdu netypická rodinka. Judy je „hipízačka“ v důchodu, která pořád zůstala s hlavou v oblacích s rebelským srdcem a volnomyšlenkářským viděním života. Její „květinový“ svět vidí zcela jinak dcera Libby, která neměla štěstí na chlapy, i když má dítě Summeru, která ji ovšem nenávidí. Bohužel život se nevydařil ani synovi Nickovi, který si mimo jiné prošel také drogami a taktéž nemá štěstí na chlapy.
Do toho tu je Judyin přítel ze sousedství a doktor Peter, který rád vzpomíná na svá mladá léta z doby hippies a i když je ženatý, tak má poměr s Libby. Tuto sestavu doplňuje tajemný a pohledný mladík Daniel, který chodí k Haussmanovým plavat do bazénu a pomýšlí si na jednoho z této sestavy. To vše se odehrává v domě, který mezi všemi hraje velmi důležitou roli. To vše alespoň v divadelní inscenaci Poslední z Haussmanů Divadla na Vinohradech.
Divadelní inscenace Poslední z Haussmanů
Sám název na plakátu asi nezaujme. Ale při obsazení Divadla na Vinohradech už pozorný divák zbystří. Role Judy jako kdyby byla přímo psána na tělo Daniely Kolářové, která si ji vysloveně užívá a divák bezpochyby s ní. Ovšem při vší úctě k mistrovství této dámy, jednoznačně zaujme výkon Ondřeje Brouska. Ten zde dokazuje své herecké umění a gaye hraje citlivě, přesně a neparodicky.
Dále se můžete těšit na ženu s neustále sexy vzhledem Simonu Postlerovou, přesvědčivého „muže dvou tváří“ Svatopluka Skopala, Ondřeje Rychlého, syna slavného otce, kterého hned na počátku uvidíte tak, jak jej pánbůh stvořil (a že je na co se dívat) a Sabinu Rojkovou.
Když srovnám ukázky z National Theatre z Londýna na Youtube se zpracováním Petra Kracika, musím smeknout právě před českou verzí. Podle sdělení překladatele Jiřího Joska český režisér přece jen obrousil některé tvrdší výrazy používané ve hře, ovšem hlášky typu „Zatímco ty jsi tady šukala s narcisama, tam nastupovala do čela Margaret Thatcherová.“ by zasloužily tesat do prken, co znamenají svět. Je to díky atraktivitě látky britského dramatika Stephena Beresforda, který svou prvotinu napsal podle vedoucí dětského divadelního souboru, díky které své kroky nasměroval k divadlu.
Jít nebo nejít?
S lehkým srdcem mohu všem vřele doporučit návštěvu vinohradského divadla, protože vás čeká zaručený úsměv, milé zamyšlení a skvělé herecké výkony. Máte jistotu, že podobnou hru u nás opravdu neuvidíte. Další políček do tváře tolikrát falešně proklamované tradiční rodiny…
Krátkou reportáž zhlédněte na webu České televize a další recenzi můžete najít na Českém rozhlasu.
Foto: divadlonavinohradech.com



