Skutečný příběh z tanečních: Heterosexuálové jsou k homosexuálům tolerantnější víc, než si myslíme
Tanečními si během života prošla či projde většina z nás. Já jsem svoje zažil minulý rok na podzim v Olomouci. Jedna z událostí, které jsem byl svědkem, mě přiměla uvěřit tomu, že dnešní společnost je možná opravdu více tolerantní k jinak orientovaným menšinám.
Jako gay jsem si taneční nemohl užít tolik jako ostatní kluci. Nicméně Julie, jedna lesbička z naší školy, se ale rozhodla, že se spolužačkou bude tancovat v páru. S dalšími čtyřmi páry se pak neúčastnily volenek. Protože místo šatů nosila oblek, náhodný pozorovatel by je mohl považovat za klasický taneční pár.
Nedílnou součástí tanečních je první prodloužená, během které holky připínají sympatickým tanečníkům na sako motýlky a kluci sympatickým tanečnicím kolem krku věší náhrdelníky. Každý účastník kurzu si měl přinést pět náhrdelníků.
Podle počtu získaných motýlků či náhrdelníků měli být určeni tři nejsympatičtější tanečnice a tři nejsympatičtější tanečníci kurzu. Taneční mistr začal vyvolávat čísla – pokud měl tanečník tolik motýlků, měl přijít k němu na taneční parket.
Sedmnáct motýlků nikdo nezískal, nicméně jakmile se ozvalo číslo šestnáct, Julie povstala ze svého místa a vydala se k tanečnímu mistrovi. Pokud někdo křičel, že to přece nejde, protože je to holka nebo lesba, nebylo to slyšet, protože z řad kluků i holek se ozval potlesk. Účastníci kurzu věděli, že Julie není kluk, nicméně rodinným příslušníkům, kteří se na ně přišli podívat, to známo nebylo.
K Julii se přidali dva kluci a poté byly zvoleny tři nejsympatičtější tanečnice. Taneční mistr se rozhodl, že s vítězi udělá menší interview. Stačilo říct pouze jméno a školu. Byl jsem velice zvědav, co se stane, až Julie své jméno řekne.
A vše dopadlo nad očekávání – místo nadávek či nenávisti se ozval potlesk, během kterého si nakonec všichni v sále i stoupli. Veřejný coming-out byl zakončen chachou tří párů, během kterého Julie tancovala s jí zcela neznámou dívkou.
Následovala volná zábava a Julie byla středem pozornosti. Chtěly s ní tancovat nejen holky, ale dokonce i kluci se kvůli ní rychle učili dámské kroky. Svým činem Julie inspirovala ostatní – jak večer pokračoval, dva klučičí páry spolu odtancovaly několik tanců.
Během následujícího týdne byla tato událost hlavním diskutovaným tématem ve škole a Julie se nedočkala ničeho jiného než uznání a podpory.
Titulní foto: kyrre_gjerstad, Flickr, Creative Commons
17 názorů ke článku
Takže snad jen dodám Wow! Jako první pisatel.
Pokud si pisatel myslí, že kdyby někdo homosexuály nesnášel a v sále plném lidí by začal křičet fuuuuj lesba, je na velkém omylu. Že se veřejně přiznala jí budiž ke cti, ovšem teď to začne, jak to dobré, tak to špatné. Jak psal někdo výše, taky velkou roli hraje v jakém prostředí se ten příběh stal.
PS: Když se u mého spolužáka, výkonného sportovce a celkově dobrého kluka, v jeho 20 letech projevila schizofrenie, po odléčení akutní fáze jsem s ním odtancoval celou diskotéku. V osmdesátých letech. Nikdo nás nezabil, neudal, nikdo se nám neposmíval. Nemyslím, že by za tím byla jen ignorance.
Pracoval jsem v jednom Callcentru v naší maticce Praze, když tam nastoupila fantastická holka Jana. Hodná milá, ochotná. Práce jí šla jako kdyby to dělala roky. Všichni ji obdivovaly měli ji rádi... Kluci okolo ní ji obletovaly ale ona nic,, až jednou shodou náhod když odmítla jít na oslavu narozenin řekla, že jít nemůže že má přítelkyni .... pro všechny to bylo něco nečekaného.. Okamžitě na ni že je K...Lezba.. atd. Jana byla fantastická a nedala se. Počkala pár měsíců a s pár přáteli s práce udělala doma grylovačku. Nebyl jsem tam jen jsem od kolegů slyšel velkou chválu na holky ... V létě jsem ji náhodou potkal. Stále dělá v Callcentru, ale už vedoucí s přítelkyní studují .. Nechci to rozpitvávat. jen jsem tím chtěl říct, že ten příběch nahoře je až moc líbivý. samozřejmě to může být pravda jen je dána do krásného slohu a hezky napsán.... Spíš mne zajímá názor, který zůstal po přečtení toho článku ve vás!!!
Vše záleží na místě a lokalitě:
Malé město, obec, ves bývá prošpikováno obecnou nevoli k něčemu novému, cizimu. Bydlím na málem jihočeském městě, sám vidím jak jsou bráni lidé, kteří se sem přistěhují, nejsem výjimkou i přes sedm let co jsem tady. Vždy budu v očích ostatních tou naplaveninou. Žiji si svůj život o ostatní se nezajímám , pocházm z většího města, kde každý ma svou hromádku, své starosti a ty si sám řeší. Mala města, obce kde si lidé vidí téměř do talíře jsou na tom však jinak, i přes své starosti se povětšinou zaobírají ještě svým okolím, vždyť kde na to bere.... Zase si koupil auto, často slychavam, ale to pozadí, že jsem šest dnů v týdnu v práci, nenechávm denně tři stovky v hospodě, raději si něco pořídím, to již druzí nechtějí vidět. Vidí jen to co chtějí, bez pochopení, bez soucitu, bez zamyšlení se nad sebou proč druhý má a on ne. Absolutně je to stejné s pohledem na orientaci. Jestli je to starodobou výchovou to netuším
Co je komu do toho???!!!!!
Důležité je, aby byl člověk trochu příjemný a vstřícný k ostatním a aspoň trochu chytrý a milý!! Jsem totální heterák. No a co. To mám ty okolo zastřelit nebo co?? Ne!! Je mi milejší s lidmi příjemně komunikovat - je mi jedno s kým. Hlavně aby to byla osoba příjemná. Příjemným jsem i já, tak o co jde...?! Mějte se všichni krásně!!!...................................Sny
Howgh.
