Olda: Jsem gay, ale neříkám to každému na potkání

Oldovi je 25 let, narodil se v Karviné, ale od pěti let žije v Brně. „Považuji spíš za Brňáka,“ rád dodává. Pomáhá gay komunitě, dělá instruktora v GaTe a podílí se na pořádání plesu Queer Ball. V rozhovoru prozradil, jak na jeho coming out reagovali kolegové v práci a jaký byl jeho první zážitek s klukem.

Sportuješ?

Nikdy jsem nebyl velký sportovec, ale v poslední době si užívám nějaký uběhaný sportovní výkon. Jako koníček mám squash, který mě opravdu baví, i když v něm zatím nedosahuji příliš dobrých výkonů a občas si taky rád zajdu zaběhat do posilovny na pás. Dobře se mi u toho přemýšlí a ten pocit, když se člověk pořádně zapotí, je opravdu k nezaplacení. Nedávno jsem viděl na nějakém reklamním billboardu varování, že sport způsobuje dobrou náladu, opravdu to tak je.

Jak jinak ještě trávíš svůj volný čas?

Volného času příliš nemám, jelikož jsem dost v práci. Když už se nějaký čas najde, tak se ho snažím využít smysluplně. Věnuji se dobrovolnické činnosti v občanském sdružení STUD, které se snaží působit ve prospěch LGBT komunity.

Co máš ve STUDu na starosti?

Dělám v něm instruktora GaTe, kde připravujeme zážitkové akce pro mladé gaye do 26 let a potom jsem jedním z organizátorů plesu Queer Ball, kterým se snažíme oživit brněnskou LGBT scénu.

Taky ve STUDu funguji jako člen správní rady. Nejvíce volného času v poslední době věnuji svému příteli, se kterým budu za chvíli čtyři měsíce, takže je to ještě takové čerstvé a intenzivní.

Abych toho náhodou nedělal málo, tak jsem se teď ještě přihlásil jako mentor do virtuální poradny, kterou můžete najít na webu sbarvouven.cz a kterou rozjíždí lidi z Prague Pride.

A když už se opravdu najde nějaký volný čas, tak si rád pustím film, projdu se venku nebo v ideálním případě nedělám vůbec nic. To mi ale nikdy nevydrží příliš dlouho.

Jak ses dostal k organizování plesu Queer Ball?

K plesu jsem se dostal právě přes GaTe. Náš nejvyšší (předseda STUDu a šéf organizační složky GaTe Marek Christ) přišel s nápadem, že by chtěl už dlouho oživit brněnskou queer scénu a udělat v Brně ples. Tehdy jako tým GaTe jsme se do toho pustili. Postupně se oba týmy oddělily a doplnily se a někteří z nás fungují v obou z nich.

Olda (druhý zprava) a Marek Christ (úplně vpravo)

Co máš v rámci týmu Queer Ball na starosti?

Organizování plesu jsme začínali ve velmi malém počtu, takže jsme dělali každý hodně činností. Hodně jsem se zabýval doplňováním informací na web, nějakou logistickou část a komunikaci, s kým bylo zrovna potřeba. Přímo na plese jsem pak kontroloval vstupenky. Na letošním ročníku se budu starat o prodej lístků do tomboly, koordinovat dobrovolníky a dopravu materiálu. Všichni se hodně zapojujeme do první tvůrčí části, ve které je potřeba shodnout se na tématu a věcech okolo. Ve výsledku se vždycky snažím dělat, co je potřeba.

Olda (úpně vpravo) při focení promo fotografií pro Queer Ball v brněnské Tron Laser Aréně (Laser Game)

Kde pracuješ?

Živím se jako supervizor na zákaznické podpoře, kde mám na starost dvacet operátorů, kteří přijímají hovory od zákazníků a pomáhají řešit jejich požadavky. Jsem zodpovědný za jejich výsledky a mám na starost jejich rozvoj. Tahle práce mě hodně baví a naplňuje, jelikož jsem vždycky rád pracoval s lidmi. Rád jim pomáhám a rád je posouvám někam dál. Jejich spokojenost a vděčnost mě potom žene kupředu. A musím říct, že jsme opravdu dobrý tým.

Takže jsi v práci spokojený?

Změnu práce zatím neplánuji, ale člověk nikdy neví. Kdyby přišla lepší nabídka, tak bych asi moc neváhal. Někdy mám pocit, že jsem na stejné pozici už dost dlouho a že jsem se naučil všechno, co se dalo. Rád bych se posunul zase někam dál nebo změnil obor. Rozhodně ale zatím nemůžu říct, že bych byl nespokojený.

Jaký máš sen?

Velké sny do budoucnosti moc nepěstuji. Aktuálně bych rád udržel aktuální vztah a překonal hranici dvou let, přes kterou se mi zatím nepodařilo dostat, i když jsem byl s posledními třemi partnery dost blízko. Jako takový sen do následujícího roku či dvou mám pořízení bytu a ještě pořád se zabývám myšlenkou vystudování vysoké školy, tu jsem zatím ale posunul na neurčitý termín.

Máš nějaký vzor?

V životě jsem se nikdy na vzory moc neupínal, nevzhlížím k žádným ideálům. Spíš se mi u určitého člověka líbí určitá věc a tu se snažím naučit nebo jí dosáhnout. Mám třeba kamaráda, který má skvělou schopnost sebeovládání a dokáže se dokopat ke sportu a k dalšímu seberozvoji.

Tahle vlastnost se mi líbí a snažím se o ni taky, ale celkově můj vzor není zase kvůli jiným nedostatkům. Každopádně obdivoval jsem třeba Steva Jobse, protože se nebál být inovativní a šel si za svým a nedávno se mi líbil coming out Tima Cooka, který řekl, že vlastně nemá důvod lidem přiznat, že je gay, ale pokud by to někomu mohlo aspoň trochu pomoct nebo dodat odvahu, tak co by to byl za člověka, kdyby to neudělal.

Jak dobíjíš energii?

Myslím si o sobě, že jsem spíš introvert, i když mi to okolí občas nevěří. Baterky hodně dobíjím hudbou. Když se necítím dobře, tak si nasadím sluchátka a pustím si hudbu tak hlasitě, jak to jen jde. Takže občas jsem k vidění, jak v práci sedím se sluchátky a pohupuji se do rytmu nebo jak jdu pěšky do práce a broukám si. A čím veselejší a energičtější hudba, tím lépe. A když je to kombinace s nějakým sportovním výkonem, tak ještě líp. Ale energii mi přináší i všechno, co mě baví nebo u čeho se cítím spokojený. Co může být větší relax, než proválet odpoledne s přítelem v posteli?

Kdy sis poprvé uvědomil, že jsi na kluky?

Matně si vzpomínám, že první intimnější kontakt jsem měl se spolužákem v první třídě, kdy jsme na sebe šahali na WC. Nepředstavujte si ale nic velkého.

Nikdy jsem si to ale nebyl ochotný přiznat, všude okolo mě to bylo dost tabu a „být gay“ jsem cítil jako něco špatného a nenormálního, i když si nevzpomínám, že by o tom někdo v mém okolí mluvil.

Maximálně jsme si ve třídě navzájem nadávali do „buzen“, ale asi jsme moc nevěděli, co to je. První opravdové uvědomění respektive přiznání neboli vnitřní coming out jsem prožil až v osmnácti letech, tedy v posledním ročníku střední školy.

Jak dlouho ses odvažoval, než jsi to někomu úplně poprvé řekl?

Přesně si nepamatuji, jak dlouho jsem se odvažoval, ale vím, že první byl můj spolužák na střední škole. Propadl k nám do třídy z vyššího ročníku a netajil se tím, že je gay. Byl jsem předseda třídy, takže se mnou hned navázal kontakt kvůli materiálům a podobně. Když jsem viděl, že „být gay“ je vlastně normální a není to nic tak převratného, tak jsem si říkal, že tohle jsem asi já a smířil se sám se sebou. Na začátku jsem se skrýval za „bisexualitou“, ale nevydrželo mi to příliš dlouho.

Jak na tebe spolužák reagoval?

Jeho reakce byla, že to o mně samozřejmě dávno ví. Jediný takový náročnější coming out byl se spolužáky na střední škole, před kterými jsem se fakt styděl. Ale všichni to vzali v pohodě.

Jaký obor jsi studoval?

Studoval jsem informatiku, která mě ale přestala po přiznání orientace bavit, protože od té doby se orientuji spíš na lidi a práci s nimi.

Rodiče to o tobě vědí?

Doma jsem to měl jednoduché. Jeden víkend jsem si domluvil s matkou, že u nás bude spát můj „kamarád“ (samozřejmě přítel), protože spolu jdeme pařit a on nebyl z Brna. Když odjel, tak se mě zeptala, jak to se mnou vypadá a jestli budu chodit s nějakou holkou. Řekl jsem, že asi jo (tehdy jsem tomu věřil) a ona mi řekla, že je jasné, že ten kluk přijel za mnou jako za přítelem. Nezapíral jsem a přiznal, že spolu chodíme.

Chová se k tobě rodina pořád stejně, nebo se něco změnilo?

Nemám s rodinou příliš vřelé vztahy, „utekl“ jsem z domu při první příležitosti, když mi bylo osmnáct a zvládl jsem si sám platit nájem. Matce to vždycky bylo a je jedno, její manžel s tím má problém, ale nikdy mi to neměl odvahu říct do očí. Jedni prarodiče to neřeší a nechtějí o tom mluvit, teta naopak mého přítele poznala s nadšením a vždycky mu posílá buchty a jídlo. Sestra, které je patnáct let, mi každou chvíli posílá fotky svých nových objevů a probírá se mnou, jestli je ten kluk podle mě hezký nebo ne. Dá se tedy říct, že jsem v chování rodiny nezaznamenal žádný rozdíl.

A v práci jsi udělal coming out?

V práci jsem to taky neměl moc těžké. Na telefonu jsem měl na pozadí fotku, jak si dávám s přítelem pusu. Kolegové si všimli a zeptali se. Otevřeně jsem odpověděl a nikdo nic nenamítal. A takhle se to se mnou nese celou dobu. Nikdy jsem neměl chuť nebo potřebu nějak to tajit a díky tomu jsem to měl takhle jednoduché.

V práci jsem se nikdy netvářil jako hetero a ani jsem se nikdy svoji orientací nechlubil. Když se někdo zeptal, co jsem dělal včera, tak jsem neměl problém odpovědět, že jsem byl v kině s přítelem. Informace o mojí homosexualitě firmu obletěla velmi rychle a všichni ji akceptovali bez problémů nebo neměli odvahu mi říct opak. Myslím, že když to člověk sám prezentuje jako úplně normální věci, tak to tak lidé i přijmou. Strach z toho je podle mě fakt zbytečný.

Když jsi to poprvé řekl, cos cítil?

Určitě obrovskou úlevu. Obecně jsem nepřítel jakýchkoli tajemství. Někteří mí přátelé říkají, že je přece jejich věc, že jsou gayové a mají samozřejmě pravdu, ale není „zdravé“ udržovat takovéto tajemství. Člověk pak musí lhát a zaměňovat rody nebo si dávat pozor, aby mluvil dostatečně neutrálně. Já tohle nedělám a nemám to rád. Nepředstavuji se „ahoj, jsem Olda a jsem gay“, neberu to jako svoji definici, ale odmítám to tajit. Pokud mě lidi nebudou mít rádi, protože jsem gay, tak to nejsou lidi, které bych chtěl mít rád.

Měl jsi nějaké problémy po coming outu?

Živě si vzpomínám na zvláštní pocit, když jsem byl asi před rokem na squashi se svým šéfem a cítil jsem se opravdu divně, když jsme spolu šli do sprchy. Bál jsem se, že mu to bude nepříjemné a bude mít vůči mně nějaké předsudky. Jemu to samozřejmě bylo fuk a jediný vystresovaný jsem z toho byl já.

Pak si třeba vybavuji skoro hezký zážitek, když jsem jel s přítelem v trolejbuse a drželi jsme se za ruce, přistoupil k nám starší pán (odhaduji okolo sedmdesáti), naklonil se až úplně k nám a potichu jen pro nás zašeptal „chlapci, nechte si zakázanou lásku na doma“. Bylo to takové milé, a i když to bylo vlastně proti homosexualitě, tak to řekl tak hezky, že jsme se na něj nemohli zlobit.

Samozřejmě jsem i párkrát zažil situace, kdy na mě někdo pokřikoval, že jsem buzna a podobně, když jsem se třeba v noci loučil na nádraží s přítelem polibkem, ale to jsem si nikdy nebral moc osobně. Lidé tohoto typu by takhle stejně pokřikovali na tlustého kluka nebo holku s rovnátky. Prostě je baví urážet něco, co se jim nelíbí.

Takže nemáš problém dát klukovi pusu na zastávce plné lidí…

Já jemu ano, ale on moc nechce (smích). Jinak s tím problém nemám, dělám to už roky a všichni moji partneři si na to zvykli. Reakce jsem se nikdy nebál, někdy jsem ji se zájmem sledoval. Když mě jednou někdo zbije, tak slibuji, že o tom udělám další rozhovor.

Setkal ses s odporem od nábožensky založených lidí?

Nesetkal, ale moc vyloženě ortodoxních věřících neznám. Naopak znám silně věřícího gaye.

Co bys poradil klukům, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsi byl ty?

Každému říkám, ať se prostě nebojí a je svůj. Pořád si myslím, že když se člověk chová přirozeně, tak je lidem orientace jedno. Někdo se otočí za párem kluků, ale málokdo dá najevo nějaký odpor. Navíc tohle je podle mě cesta k toleranci homosexuality. Pojďme lidem ukázat, že existujeme, že jsme všude kolem nich a že jsme hlavně normální. Čím víc pozitivních zkušeností s námi budou ostatní mít, tím víc nás budou brát a tolerovat.

V čem tě tvoje orientace omezuje?

Na nic takového jsem nenarazil. Jen holt nerozumím sportu. Děda se mi snažil jednou vysvětlit, co je to ofsajd a nepodařilo se, ale musím přiznat, že moc omezený si kvůli tomu nepřijdu.

Přináší ti tvoje orientace nějaké výhody?

Myslím, že gayové jsou určitým způsobem citlivější nebo vnímavější, ale nechci podporovat stereotypy. O sobě si třeba myslím, že rozumím lidem a umím se do nich vcítit. Přisuzuji to své minulosti a taky homosexualitě, ale možná se úplně pletu a bych byl stejný, kdybych byl „heterák“. To se už ale nikdy nedozvím. Každopádně nikdy jsem své orientace ani na chvíli nelitoval.

Máš více kamarádů mezi gayi nebo heterosexuály?

Díky svému působení v GaTe jsem si udělal více přátel mezi gayi, přece jen gayové více fungují jako komunita a to se mi vždycky líbilo. Podobně to mají třeba kuřáci – kouření strašně nesnáším, ale tohle se mi na něm líbí. Lidi se snadno sblíží a není jednodušší způsob, jak si v práci udělat rychlé známé, než venku na cigaretě. A díky tomu, že nekouřím, občas přicházím o důležité informace, které si ostatní kolegové vymění venku na „kouřové“.

Koho považuješ za gay ikonu?

Tak nad tím jsem opravdu nikdy nepřemýšlel. Může to tak prosím i zůstat? (smích)

Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?

Ať se lépe rozhlédnou okolo sebe, protože je velká šance, že mají někoho, koho mají rádi a on se jim to bojí přiznat. A co jste to za kamarády, když lidi neberete takové, jací jsou?

Jací kluci se ti líbí?

No nejvíc se mi samozřejmě líbí můj Juraj. Jak ho popsat? Má velmi výrazné šedé oči, pěkný úsměv, a když ho použije, tak se oči krásně rozzáří. V té chvíli se na něj nedokážu zlobit. Je to kluk a vypadá tak, což je pro mě celkem důležité.

„Holkokluci“ mě moc neberou. Postavu má spíš sportovní. Kluci se mi líbí hubenější ale zase ne moc namakaní. A hlavně o vzhled ve výsledku moc nejde, ale spíš o charisma. Když to má člověk v hlavě v pořádku, má nějaké zájmy a ví, co v životě chce, tak z něj vyzařuje určitá aura a to je podle mě to, co mě přitahuje.

Vpravo Olda s dalším organizátorem plesu Lukášem

Co je ta nejvíc gay věc, kterou jsi udělal?

Rozhovor pro tento server? (smích)

Jakou nejvíc gay věc jsi kdy dostal?

Růžovou košili k narozeninám od svého dobrého kamaráda.

Jak vnímáš internetové seznamování?

Mám na to možná trochu rozporuplný názor. Mnohem hezčí mi přijde seznámit se s někým na ulici nebo přes přátele nebo prostě oslovit někoho v tramvaji (i tohle se opravdu děje). Na druhou stranu je tu ulehčení a bez toho by se někdo neobešel a někdy díky internetové seznamce můžeme poznat lidi, na které bychom normálně nenarazili. Mě si třeba přítel našel na Grindru a kamarádi ho ukecali, aby mi napsal. Slovo dalo slovo a ještě ten den jsme se viděli.

Souhlasíš se sňatky gayů a adopcí dětí?

Obecně nesouhlasím s nějakým odlišováním gayů od ostatních „normálních“ lidí. Rád bych se dožil chvíle, kdy by se mezi gayi a hetero lidmi rozlišovalo stejně jako mezi modrookými a hnědookými. Proč dělat nějaké rozdíly? Proč by měli mít gayové nějaký speciální svazek a proč ho nemůžou mít hnědoocí? Osobně bych moc nerozlišoval a povolil normální svatby i adopce. Ale uznávám, jsem trochu zaujatý.

Zaujal tě Prague Pride?

Rád si na Pride zajedu, ale nepovažuji ji za nějakou extra výjimečnou či zajímavou akci. Loni jsem ani nestihl průvod, jelikož jsem pomáhal na stánku GaTe na Letné, rok před tím jsme šli s tehdejším přítelem v průvodu a to jsme si hodně užili. Z davu šlo cítit hodně hrdosti a energie, a to se mi moc líbilo. Naopak mě odrazovala účast některých lidí, kteří na sebe podle mě poutají víc pozornosti než je potřeba a hází to pak špatné světlo na komunitu.

Tím nechci někoho odsuzovat, ale třeba kluci v holčičím nebo v různých kožených oblečcích mě prostě nepřitahují, ale je to určitě každého věc. Já si třeba vzal růžovou košili, abych podpořil stereotyp.

Kdybys teď mohl změnit tři věci, které by to byly?

Měl bych tedy říct, že v první řadě bych chtěl mír na blízkém východě a ukončení hladomoru v Africe? To asi ne... Nevím... Svoji lenost, lidskou hloupost a našeho prezidenta. I když ty poslední dvě věci jsou vlastně jedna, tak můžu ještě jedno přání? (smích)

Titulní foto: