Co byste měli vědět: Děti, registrované partnerství a dětské domovy
Česká republika má nejvíce dětí v dětských domovech na hlavu, ač má poměrně hodně vhodných čekajících (heterosexuálních) párů. Je to z toho důvodu, že český adopční systém snad až přehnaně dbá na práva biologických rodičů a má potřebu jednou (nebo i vícekrát) odložené děti blokovat pro případ, že by si to rozmysleli. Spíše než na dobro dětí se dbá na dobro biologického spříznění.
Život v dětském domově s sebou nese několik významných negativ. Nechceme zde tvrdit, že ústavní péče je špatná a všechny děti jsou špatné či problémové, nicméně během svého dětství a dospívání se musejí potýkat s určitými překážkami, specifiky apod., na něž bychom mohli v kontextu vhodnosti umísťování dětí z ústavů do homosexuálních rodin upozornit.
- Citové prostředí a zázemí v dětském domově, kam chodí dospělí jako do práce, neposkytuje tak vřelé a stabilní citové podmínky jako milující pár, který dítě chce. Bez ohledu na pohlaví členů páru.
- V dětských domovech jsou zpravidla jen ženy-vychovatelky. Vyčítáme-li lesbickým párům, že neposkytují mužský vzor, pak toto platí i pro ústavní prostředí.
- Prostředí v domově se podobá spíše škole v přírodě než rodině, proto děti a mladí dospělí nemají klasické rodinné návyky týkající se jak domácnosti, např. vyjednávání péče o domácnost, hospodaření v rodinném rozpočtu (např. že výplata se dostává pátého a účty se platí 15., proto je nutné si peníze nechávat stranou), tak partnerských vztahů – zastupitelnost partnerů, harmonie a spolupráce obou rodičů, ale také partnerské neshody a způsoby jejich řešení.
- Děti z domovů mají perspektivu, že o ně bude pečováno do 18 let věku, poté se musejí starat samy o sebe. Proto děti z dětských domovů dosahují jen zřídka na vyšší než učňovské vzdělání. Jít na vysokou školu je prakticky nepředstavitelné.
- V ústavech jsou často důležité jiné skupinové hodnoty a dynamika těchto kolektivů dětí a dospívajících je od rodiny výrazně odlišná. Děti v dětských domovech např. zahajují sexuální život dříve než běžná populace.
Děti a registrované partnerství
Děti se nejčastěji vyskytují v lesbických párech, neboť při rozchodech a rozvodech zůstává dítě zpravidla (v drtivé většině) s biologickou matkou,
- v registrovaném partnerství má partner(ka) vyživovací a výchovnou povinnost vůči dítěti,
- partnerka je ovšem vůči dítěti právně cizí osobou pouze žijící ve společné domácnosti, což může být problematické při řešení některých základních úkonů, např.:
- škola nemá povinnost partnerku pouštět na třídní schůzky či malé dítě pouštět ze školky/školy domů s partnerkou,
- lékaři nemají povinnost podávat informace o zdravotním stavu dítěte
Zdroj: Metodická příručka „Rozmanitostí proti šikaně“ (zdarma ke stažení)
Autor: Zdeněk Sloboda © 2010 Praha a Olomouc
Spolulektoři a recenzenti: Olga Pechová, Marek Christ, Kristýna Ciprová
Vedoucí projektu: Martina Štěpánková
Vydavatel: Poradna pro občanství, občanská a lidská práva
Titulní foto: © Depositphotos.com/Gelpi
9 názorů ke článku
1): Zdroje? Ty nejsou nepodstatné a zde by měly být uvedeny!
2): Byl autor někdy v DD? Ví vůbec jak fungují DD u nás? Zdá se mi, že nikoliv. Já mám přímou ped. praxi (6 let) z tohoto prostředí. DD jsou koncipovány jako "rodinného typu". V těch větších, kde jsem působil, je DD rozděleno na rodinné buňky, kde nesmí být více jak 8 dětí. Některé sdílí pokoj, ne více jak tři. To je jako v rodině s více dětmi. Byt...ano byt! Ne, hromadná ubytovna! S koupelnou, kuchyní (S PODIVEM, VE KTERÉ SE I VAŘÍ!), obývákem...a pokoji!
3) Nikdo je nevede k zodpovědnosti k penězům? Na to jste přišel jak? Kapesné dětí je dáno zákonem a věkem. Dostávají ho vždy v určené datum v měsíci a představte si, že právě proto, aby se děti naučily hospodařit, existuje něco jako kmenový rozpočet, který slouží rodince jako rezerva na rozbité věci, výlety či bonusy...to není moc školní, což?
4) Rodinka má dva kmenové vychovatele, střídají se. Že by to bylo jen přirozené a možná lepší, že mají dva stabilní lidi a ví, co od nich čekat a jeden týden je déle jeden z nich a druhý týden naopak. Zákonem stanovené vzdělání, školení a profesionalita a přístup pedagogů, už ani ne tak "vychovatelek" jak tvrdíte, si troufám říci, je jistě profesionálnější než zdrchaných rodičů! Bez spolupráce kmenových ped. není možné výchovně působit!
5)Každé dítě si může v 18 letech zažádat o prodloužení pobytu v DD po dobu studia, to je klidně do 26 let! Ano, mnoho vysokoškoláků z nich není, ale někteří studují i několik oborů po sobě, matu***y nejsou výjimkou. A DD tak poskytují řemeslníky...to je zlé?
S čím mohu souhlasit:
1) Ano, problém sociální skupiny tu je a je to na velmi odbornou diskuzi. Je to dáno složením dětí v DD. Kde zpravidla převažuje romské etnikum.
2)Souhlasím, že mužů je v pedagogice málo...ono za ty prachy jich tam nikdy moc nebude!
3)Souhlasím, že se dává nepřiměřená přednost biologickým rodičům. Několikrát jsem zažil zpackané adopce, právě kvůli tomuto problému. Přesto i pak je zde mnoho hetero rodin...na ty homo "rodiny" moc dětí prostě nebude.
A dodám. Nesnažte se neustále démonizovat DD a jeho pracovníky! Pro 90% to není práce, ale poslání! A mnohdy je to jediné stabilní prostředí, které děti poznají. Ve všem jsou výjimky...a tak beru i to, že se autor jednoduše mýlí a velmi zjednodušuje....ale zjednodušuje věci, o kterých není plně informován a to už je na pováženou.
http://www.rodice.wz.cz/statistiky.htm
http://projekty.osu.cz/…evaluace.pdf
http://www.rodice.wz.cz/DD.htm
http://is.muni.cz/…_-_prace.pdf
http://www.ok.cz/…ocs/252a.pdf
1. Text článku je vytržen z metod**ké příručky "Rozmanitostí proti šikaně", která vyšla roku 2010. Těžko říct, kdy skutečně tento elaborát vznikl a jak dlouho čekal na schválení a vytištění. Skutečností je, že některé údaje v něm uváděné nebyly aktuální už ve chvíli vydání. A to zcela pomíjím skutečnost, že materiál jako celek je ve výuce naprosto nepoužitelný, což je ale běžná vlastnost většiny "metod**kých příruček" MŠMT.
2. Líčení poměrů v DD vcelku objektivně popisuje praktiky z počátku 80. let, kdy se počet chovanců v celé ČSSR pohyboval kolem dvaceti tisíc. Nutno ovšem podotknout, že do tohoto počtu byly započítávány všechny internované osoby, tudíž m.j. i nejrůzněji postižení, u nichž domácí péče nebyla a není dost dobře možná.
3. V současnosti je umístěno v DD cca pět tisíc chovanců, z nichž téměř čtyři tisíce mají soudem nařízenou ústavní výchovu. Tudíž je vysoce pravděpodobné, že právě ony čtyři tisíce převážně mladistvých delikventů posléze postupně přesídlí do nápravného zařízení pro pokročilejší lumpy.
Je třeba uvést na pravou míru,že je rozdíl mezi Dětským domovem a Ústavem, A nebo školou s Internátem (někdy se také jedná o ústav ale zcela jiný druh) pro děti s handicapem. No tety se dnes učí třeba i znakovou řeč apod. ale např. děti s degenerativními nemocemi typu DMO, Epilepsie, psychické potíže díky třeba i tragédii v rodině apod. je to často nutnost. Osobně jsem silně podezřívavý k průzkumům, jež se dělají jen v určitých zařízeních? Nakonec dětí v DD a Ústavech je mnohem více než zmiňovaných 5000. Takováto metod**ká příručka pak slouží naopak k degeneraci práce vychovatelů a vychovatelek a i samotných dětí!! Znám děěti ježstudium za sebou mají za sebou dokonce VŠ a dnes pracují v humanitních nebo sociálních a zdravotnických oborech. Ano není jich mnoho,ale srovnávat dnešek s 80 lety je hodně špatný vtip. No zajímalo by mne zda autor one metod**ké příručky vůbec ví jak to dnes na DD chodí? Nechci se zastávat všech dětí, je tam jisté ač minimální procento dětí se sklony k tomu,že skončí zle, ale to je opravdu vyjímka. Zajímalo by mne jak by se postupovalo se stejným vzorkem dětí v rodinách kde existují sociální a finanční problémy jež děti pak degenerují? Jinak znám dva kluky co dokázali sice jen do pěstounské péče získat dva malé kluky! Oba kluci jaksi byli neumístitelní v rámci adopce díky handicapu. A i lékaři a sociální pracovníci uznali,že stav obou chlapců je zcela jiný a lepší než v DD? Ale primárně pro adopce gayům nejsem !! Prostě až na vyjímky jaksi více řešíme sebe a nejsme připraveni být zodpovědni. Ale jak je vidět vyjímky jsou a jistě snad budou přispívat. Ano pěstounství není asopce,ale jako začátek i vzor je to dobře. Mimochodem znám i psycholožku,jež je dnes v mém věku a kupodivu vystudovala VŠ a dokonce i postgraduálně i jiné obory a dnes je zvána dokonce na zahraniční univerzity !!
http://www.ceskatelevize.cz/…-dva-tatove/