Co byste měli vědět: 6 nejčastějších argumentů proti dětem v homosexuálních rodinách

Minule jsme psali o homosexuálním rodičovství a způsobech, jak se mohou děti dostat do homosexuálních rodin. Teď si vyjmenujeme šest nejčastějších argumentů odpůrců homosexuálních rodin a současně je vyvrátíme.

1. argument proti: Dítě v homosexuální rodině se může homosexualitě naučit

„Za druhé světové války u lidí z koncentračních táborů pokoušeli zbavit homosexuality odstraňováním varlat nebo podáváním hormonů. Marně. Ještě před nějakými 50 lety se pokoušeli léčit homosexualitu tak, že při pouštění erotických obrázků mužů se do homosexuálního muže pouštěl elektrický proud nebo se mu píchaly injekce. Věřilo se, že když se potom muž v reálném životě setká s mužem, kterého vnímat jako erotický objekt, vzpomene si tělo na bolest a nepříjemné pocity. Doktorům se ovšem povedlo vytvořit jen nelibost těchto lidí vůči bílým lékařským plášťům.“

„I kdyby se dítě naučit homosexualitě mohlo, jako že nemůže, vadilo by to? Byl by to problém, že by dítě bylo homosexuální?“

Dítě z homosexuální rodiny bude pravděpodobně liberálnější, a tak si to možná vyzkouší spíše než dítě heterosexuálních rodičů, ovšem i ono zjistí, co je pro něj dobré, a co ne.

Gay aktivista: „Když mohli moji heterosexuální rodiče vychovat takového dobrého homosexuála, jako jsem já, proč by homosexuální rodiče nemohli vychovat dobrého heterosexuála?“

Nicméně stejně jako heterosexuální rodiče zpravidla nesouloží před svými dětmi, stejně tak nejsou ani děti v homosexuálních párech vystaveny sexuálnímu kontaktu svých rodičů.

2. argument proti: Dva muži nebo dvě ženy neposkytují ten druhý vzor

Tento argument vychází z předpokladu, že ženy mají a hrají jen ženské role a muži jen mužské. Ovšem moderní přístup k identitě hovoří o tom, že to, jací jsme a jak vnímáme to, co je mužské a co ženské, se nejen mění v historii a napříč kulturami, ale „hraní rolí“ (odborně se tomu říká doing gender/dělání genderu, West a Zimmermann 1987) je vázáno na aktuální situaci a kontext.

Např. někteří chlapci se v chlapeckém kolektivu jakoby chovají femininně (jsou např. v hovoru neprůbojní, submisivní), ale ve smíšeném kolektivu nikoliv. (Aktivity na uvědomění nejednoznačnosti striktního dělení našeho chování a světa na mužské a ženské viz např. Smetáčková a Vlková 2005 nebo Babanová a Miškolci ed. 2007)

Z výzkumů (i např. v Česku Polášková 2009) vyplývá, že homosexuální páry si jsou tohoto argumentu vědomy a zajišťují dítěti velkou variabilitu různých vzorů, obzvláště pokud coby ženy vychovávají chlapce.

Pokud argumentujeme nedostatečností vzorů, pak se musíme zamyslet nad tím, jaké vzory mají děti dlouhodobě vychovávané osamělými matkami. Těm ale nikdo mít děti nezakazuje a nechce jim je brát.

„Děti nejsou prázdné nádoby, do kterých něco nalije tatínek a něco maminka. Když je to syn, tak víc tatínek, když dcera, tak víc maminka. Děti jsou aktivní v utváření vlastní identity a jsou schopné si vzory ‚vytahovat‘ ze svého okolí – od učitelů, starších kamarádů a sourozenců, vedoucích kroužků nebo i z televize.“

3. argument proti: Dítě nebude mít vzor, jak funguje heterosexuální partnerství a rodina

Homosexuální rodiče se stejně jako rodiče heterosexuální starají o domácnost, péči a výchovu. Chodí nakupovat, dělí se o domácí práce, vodí děti do kroužků, vydělávají, platí účty, chodí na návštěvy atp., také se hádají a usmiřují nebo si projevují city.

V současné době to vypadá, že homosexuální páry, jelikož musí překonat daleko více překážek při získání dítěte, jsou stabilnější a děti v nich se vyskytují jako jednoznačně chtěné, pořízené po vzájemné dohodě a pečlivém naplánování. To především kvůli vy/řešení všech zde zmíněných argumentů proti homosexuálnímu rodičovství.

4. argument proti: Dítě potřebuje lásku (biologické) matky

Záleží na fázi vývoje dítěte, ovšem není jednoznačně prokázáno, že dítě potřebuje lásku konkrétně své biologické matky. Dítě potřebuje lásku jako takovou. V určité fázi vývoje (kolem jednoho roku) je navázáno na jednu osobu (matky bývají zpravidla ty, které jsou na blízku, ony to ale bezpodmínečně být nemusejí), později na více osob.

Jsou také ženy, které nechtějí nebo se „od přírody“ neumějí starat o děti. Jsou také ženy, které se dětí po narození dobrovolně vzdávají, nemají k nim citový vztah. Proto argument bezvýhradnosti mateřské lásky a pouta není tak jednoznačný.

Pokud bychom na této potřebě dbali, pak bychom tím zpochybňovali myšlenku osvojování a adopcí vůbec.

5. argument proti: Ostatní se dítěti budou smát, že má homosexuální rodiče

Toto je v současné době, žijeme-li v homofobním prostředí, pravdivý argument. Děti z gay a lesbických rodin budou spíše vystaveny posměškům, narážkám, diskriminaci či šikaně. Ovšem:

„Když bude dítě ve škole nebo v sousedství šikanováno a vysmíváno, že má dva tatínky nebo dvě maminky, pak je nutné se zeptat, jestli to je problém toho dítěte nebo těch rodičů, že je okolí vnímá negativně, nebo to je problém okolí, že neumí reagovat na tuto situaci jinak, než že bude dítěti, které je vtom zcela nevinně, znepříjemňovat život.“

Podle výzkumů dělaných na Západě s dnes již dospělými, kteří vyrůstali s homosexuálními rodiči, vyplývá, že vnímání jimi žitého rodinného modelu okolím jako nenormálního, divného nebo špatného způsobuje, že takové děti jsou více citlivé vůči diskriminaci, daleko spíše mají tendenci se zastat ostatních, kterým se ubližuje, spíše nahlásí šikanu ve svém okolí atp., celkově jsou tolerantnější a vnímavější vůči (ne jen sexuálním) jinakostem a bezpráví.

6. argument proti: Děti z homosexuálních rodin budou mít kázeňské a prospěchové problémy, protože vyrůstají v netradičním modelu

Jediná jinakost těchto dětí, která se výzkumně potvrdila, je vyšší míra tolerance a citlivost vůči diskriminaci.

Děti mající homosexuální rodiče neprospívají hůře, ani nemívají horší kázeň. Např. děti matek samoživitelek žijících dlouhodobě bez partnera vykazují v průměru horší výsledky. Což je logické vzhledem k tomu, že matka samoživitelka má méně času i peněz na péči o dítě, příp. děti. To ale není případ homosexuálního páru, kde jsou dva, kteří se doplňují a případně zastupují.

Co byste měli vědět: Homosexuální rodičovství

Zdroj: Metodická příručka „Rozmanitostí proti šikaně“ (zdarma ke stažení)
Autor: Zdeněk Sloboda © 2010 Praha a Olomouc
Spolulektoři a recenzenti: Olga Pechová, Marek Christ, Kristýna Ciprová
Vedoucí projektu: Martina Štěpánková
Vydavatel: Poradna pro občanství, občanská a lidská práva

Titulní foto: © Depositphotos.com/olly18

Mgr. Zdeněk Sloboda / další články autora ›

Autor článku je jednatelem Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu PROUD, sociolog a autorem metodické příručky „Rozmanitostí proti šikaně“.