Zpověď: Rozvedl jsem se s manželkou a našel jsem si o polovinu mladšího přítele

Je mi 52 let a našel jsem si kluka o polovinu mladšího. Nikdy mne to netáhlo k tomu, abych si hledal partnera ve svém věku a navíc on ke mně přišel tak nějak sám. Teda i já k němu.

Byl jsem po rozvodu. Nerozvedl jsem se kvůli mužům, ale kvůli tomu, že nás to už s manželkou společně přestalo bavit. Manželka věděla o tom, že se mi líbí kluci a já věděl, že má milence. Trápili bychom se vzájemně. Až nám vyrostly děti, šli jsme od sebe.  Konečně jsem se mohl scházet s kluky tak, jak jsem chtěl. Měl jsem teď mnohem více času.

Začal jsem si psát na chatu s Lukem. Byl krásný, mladý a tak trošku mi přišel v sobě ztracený. Měl jsem pocit, že bych ho mohl nějak nakopnout k tomu, aby věděl, co chce v životě dělat. Sešli jsme se, ale na první schůzce šlo pouze o sex. Prakticky jsme si nic neřekli. Zaplatil jsem mu, ne protože by chtěl, ale protože jsem měl potřebu mu pomoci. Byl bez práce a právě se rozhodoval, co bude dál dělat. Scházeli jsme se častěji, někdy jsem mu dal nějakou kačku, někdy ne. Nikdy si o to ale neřekl sám. Věděl, že s tím nemám problém a nebudu mu to nikdy vyčítat.

Po čase jsem mu řekl, že bych si přál, aby šel bydlet ke mně. K mému překvapení souhlasil. Začali jsme tedy společně žít. Jenže to nebylo vše tak jednoduché, jak jsem si původně myslel. Byl mladší a zde se to projevovalo ze všeho nejvíce. Styděl jsem se někdy za to, že je mi tolik let. Nikdy mne nebral mezi své přátele a já mu úplně nevěřil. Měl jsem ho ale moc rád. Věřil jsem, že i on to cítí stejně a není se mnou jen proto, aby měl kde být a abych jej živil. Dokonce si sám našel práci a byl spokojený.

Začal ale lítat ven s přáteli víc, než před tím. Najednou měl peníze a musel je utrácet s nimi. Vzal i mě do kina, na večeři, do baru a doslova mne přemlouval, aby mohl zaplatit. Čím dál více nebýval doma, vzdaloval se mi. Potřeboval jsem jej mít u sebe, nechtěl jsem usínat sám. Na druhou stranu jsem chápal, že je mladší a potřebuje ještě trošku žít. Byl mi vděčný za to, že jsem tak tolerantní.

Začal jsem žárlit a podezřívat. Neustále byl na telefonu, na internetu a mne si přestal všímat. Nedokázal mi již odpověď na jedinou jednoduchou otázku. Já jsem jej ale opustit nechtěl, chtěl jsem, aby odešel sám. Zašli jsme si společně do baru, abychom si vše mezi sebou ujasnili. Trošku jsme popili, a když jsme se vrátili domů, začali jsme si spoustu věcí vyčítat.

Když mi řekl, že jsem starý, už jsem to neunesl. Všechna ta nahromaděná zlost co byla ve mně, musela ven. A tak jsem ho začat mlátit hlava nehlava. Měl jsem tmu přímo před očima. Když jsem se uklidnil, viděl jsem ho, jak leží a prosí mě o pomoc.  Neustále jsem se omlouval a prosil jej při cestě do nemocnice o odpuštění. Nevěděl jsem, co se to se mnou v ten okamžik stalo.

Neodpustil mi. Podal na mě trestní oznámení a já dostal podmínku. I když jsem se ho snažil získat zpět, nikdy se mi už neozval. Když jsme byli u soudu, nepodíval se mi ani do očí. Mohl jsem si za vše sám a neměl jsem tolik žárlit. Ale dlouhou dobu jsem ho podezříval, a když jsme se hádali, muselo to všechno ven. Avšak mělo to jít ven slovy, ne pěstmi. Jsem sám a bez lásky. Raději nikoho nechci, aby se tohle nemuselo opakovat.

Titulní foto: © Depositphotos.com/carlos_bcn

Pavel V. / další články autora ›

Autor článku žije realitou, miluje skutečné příběhy a jeho velkým snem je napsání vlastní knihy.