Belgie: Férové manželství pro gaye a lesby

Belgie, země pralinek a čokolády, se k legalizaci manželství pro všechny odhodlala ihned dva roky po sousedním Nizozemsku. I ona je tradičně řazená mezi velmi liberální a progresivní země ve vztahu k lidským právům LGBT+. Homosexuální pohlavní styk je v Belgii legální už od roku 1795 a věk způsobilosti (age of consent) je sjednocený od roku 1985.

Legalizaci manželství pro všechny, které letos oslavilo v Belgii své 16. narozeniny, předcházelo takzvané statutárního soužití, což je belgická forma registrovaného partnerství. To však nedávalo gay a lesbickým párům žijícím v něm stejná práva a povinnosti jako měli heterosexuální manželé.  Samotné statutární soužití by se dalo považovat o jakýsi institut obsahující prvky francouzského Paktu solidarity a nizozemského registrovaného partnerství.

Manželství pro všechny bylo tématem blížících se voleb do federálního parlamentu roku 1999. Podporu mělo u Vlámské sociální demokracie, Agalev a Vlámských liberálů. Poté, co vznikla vládní koalice Guyho Verhofstadta (současný předseda politické skupiny Evropského parlamentu ALDE, jejímž členem je i současné vládní ANO Andreje Babiše) složená převážně ze zelených, socialistických a zelených stran pak mohla dát rozvoji LGBT+ lidských práv zelenou.

Manželství nejprve bez adopcí dětí. Křesťanští demokraté obrátili

Naopak konzervativní a křesťanskodemokratické strany se musely potýkat s volební prohrou, kterou utržily v souvislosti s dioxinovou krizí. Po legalizaci výše zmíněného statutárního soužití, které je v Belgii přístupné všem, tedy i gay a lesbickým párům, se začaly vést politické diskuze o manželství pro všechny. Problematická byla otázka adopce dětí, s níž nesouhlasili francouzští liberálové.

Poté, co zákon o sňatcích gayů a leseb přijalo sousední Nizozemí, rozhodla se belgická vláda začít jednat. Do karet jí hrál i fakt, že křesťanští demokraté na svém mimořádném sjezdu podpořili manželství pro všechny. Hodně se o to zasloužilo jejich mládežnické křídlo.

Vládní návrh nicméně belgický parlament odmítl a přišel s jeho vlastní verzí. Po několika obstrukcích se o něm nakonec stihlo těsně před koncem volebního období hlasovat. Na přelomu let 2002–2003 byl návrh přijat oběma komorami parlamentu. Podporu měl napříč celým politickým spektrem, vyjma krajně pravicových stran Vlámský blok a Národní fronta a konzervativní Humanistický střed. Po královském podpisu se Belgie stala druhou zemí na světě, v níž je manželství přístupné všem.  

Nejprve se gayové a lesby mohli brát bez možnosti adopce dětí. Belgický parlament proto dodatečně přijal novelu zákona o manželství pro všechny, která jim to s účinností od 30. 6. 2006 umožnila. 

Podle průzkumu Ipsos 2013 souhlasilo 77 % Belgičanů a Belgičanek s tím, aby gayové a lesby měli možnost uzavřít manželství.

Titulní foto: Wikipedia

Jan Fiala / další články autora ›

Autor článku je gay aktivista, jenž se věnuje zkoumání právního a politického postavení LGBT komunity nejen u nás, ale i v celém světě.