Gayové a lesby 25 let poté

Jak začínalo hnutí za rovnoprávnost naší komunity po revoluci v roce 1989? Nebojte, nechci dělat přednášku. Nějaké informace naleznete na internetu, ti starší si mnohé i pamatují. Navíc na úplném počátku jsem sám nebyl.

Ke GL hnutí jsem se přidal až jako student sociálně právní činnosti právě díky škole v mostecké organizaci Nadace Sokrates. Postupně jsem se dostal až do centrály, tj. do Prezídia Sdružení organizací homosexuálních občanů v ČR jako „gay ministr financí“. Byl jsem však u několika zásadních milníků života gayů a leseb u nás, jejichž vrcholem bylo schválení registrovaného partnerství po letech neskutečných bojů. Tímto jsem své působení také ukončil.

První GL průvod v Česku - Karlovarský duhový festival 1998

Úžasné a povznášející

Byla to v mnohém neuvěřitelná doba. Ve všech smyslech. Hodně lidí by začalo vyjmenovávat ony špatné aspekty z pohledu dneška. Po bitvě je každý generál. Zejména v Česku. Já si ale spíš vzpomínám na to dobré, úžasné a povznášející!

Tehdy ještě federální Parlament SOHO 1991

Kolik věcí se dělalo na koleni jen z lidského nadšení pár lidí. Dařilo se jim „nakazit“ mnohé další. Nebo naopak jiné dobře připravované akce, které nakonec zhatila nějaká nepředvídatelná banalita. Sám bych vám mohl vyjmenovat, co vše se mohlo udělat lépe. Ale jsem přesvědčený, že v rámci možností se udělalo tehdy maximum možného.

Už jen to, že tu existovala zastřešující organizace, která deset let zaštiťovala 20-40 GL organizací z celé země, to má na světě málokde obdoby! Díky této struktuře se dařilo nejen přesvědčit veřejnost, že žijeme mezi nimi, ale jsme plnohodnotnou součástí celé komunity, ale i mnohé další projekty včetně postupného snižování šíření HIV mezi gayi, což se dnes naopak tragicky nedaří. Bohužel.

Světlo pro AIDS 1995 v Praze 

Boje uvnitř GL hnutí

Je až neuvěřitelné, jak po celou dobu vývoj GL hnutí kopíroval vývoj celé české společnosti. V době, kdy Václavská náměstí plnily demonstrace „Děkujeme, odejděte“ s výzvou výměny politické reprezentace naší země, se rozvinuly i uvnitř naší minority skupinky zejména mladých gayů, leseb a feministek, které volaly po tomtéž u nás. Přirozená revolta mládí se rozhodla bojovat proti zavedeným pořádkům spíše na základě emocí než argumentů a ne vždy za pomocí čistých postupů.

Naštěstí to byla doba, kdy se podobné žabomyší války nevedly moc veřejně, byť z jejich strany takové snahy byly. Tak vzniklo „konkurenční hnutí“ založené na čisté negaci. Zajímavé bylo, že na počátku si jako symbol svého odporu zvolili ideální terč. Bývalého prezidenta GL hnutí a tehdejšího předsedu nástupnické organizace Gay iniciativy v ČR Jiřího Hromadu.

Helena Růžičková byla nejen kamarádkou Jiřího Hromady, ale i podporovatelkou práv LGBT menšiny

Sepsali své postoje na jedné internetové stránce, která vzbudila žhavé diskuze. A když se během následujících měsíců jako nově zformovaná organizace sami vrhli do boje nejen proti nám „starým“, ale i pro gay a lesbickou menšinu, tak vše, co nám vyčítali, ať už oprávněně nebo ne, postupně sami svými činy naplnili paradoxně i ve svých krocích.

Praxe a ideály nejsou vždy totéž. Byť jsou dobře myšlené. Navíc politika je prostě umění kompromisu, ať se to komu líbí nebo ne. Ale jen díky tomu se podařilo prosadit vše, co dnes máme. Včetně některými velebeného a jinými zatracovaného partnerství.

Takže je například velmi vtipné, když současná KDU-ČSL používá jako argument proti aktuálním snahám o adopce registrovanými páry to, co si tehdy sama vytýčila jako podmínku. A jsme opět u jádra věci. I u nich se vystřídalo komplet celé vedení, i oni si nerozumí s tím předchozím a chybí tam nejen přímá návaznost, ale i komunikace. Takže dnes KDU-ČSL nemá zájem nebo nechce zjistit, jak to tenkrát vlastně bylo? A totéž platí i u LGBT hnutí. Ono jasně protiústavní opatření, že registrovaný pár si nesmí adoptovat biologického potomka jednoho z nich (zatímco všichni ostatní mohou), byla podmínka právě konzervativních politiků, kteří nyní plamenně vyčítají, že to byl slib tehdejšího gay hnutí. Ovšem nedodávají, že jimi vynucený. Opět účelovost a špinavost politických postupů. A je tak manipulováno oběma stranami s postojem veřejnosti.

Přicházejí noví

Ovšem nutno dodat, že vše, co dnes jako příslušníci, skrývajícími se pod zkratkou LGBT, máme, máme právě díky tomu všemu, co se za těch posledních 25 let událo. Zatímco ono zmiňované nové GL sdružení už dávno zaniklo, postupně vyrostli noví aktivisté. I ti mají bezpochyby své chyby, ale zároveň i svá odhodlání, entuziasmus, dobré nápady a srdce a navíc snahu s tím vším něco udělat. A je to nesmírně dobře.

Celou tu dobu už jsme se odchýlili od celospolečenského vývoje. Zatímco v politice došlo k návratu tzv. „dinosaurů“ a následnému přílivu naopak nových mesiášů a politických uskupení vzniklých skoro na objednávku, tak v LGBT hnutí došlo k přirozené a postupné výměně generací. V ústech některých sice zůstala naprosto zbytečná a hloupá pachuť, která ničemu nepomohla, ba právě naopak. Ale alespoň nikdy nevytryskla na povrch natolik, aby uškodila dobrému jménu boje za lepší lidská práva nás všech.

A jak to celé bylo včetně nikdy nezveřejněných fakt?

Konečně s odstupem času a po vychladnutí emocí máte i vy šanci se seznámit s mnohými podrobnostmi. Právě symbolicky k příležitosti 25 let od sametové revoluce vydává nakladatelství Malý princ knihu pamětí Jiřího Hromady pod příznačným názvem „Prezident, nebo buzerant?“.

Ačkoliv jsem byl u zrodu této knihy a sledoval její postupný vznik, tak musím přiznat, že i když mám její text, že jsem ji nikdy celou nečetl a čekám až na výsledek, abych si ji mohl stejně jako každý jiný čtenář pročíst v konečné podobě.

Prague Pride 2013 – i po tolika letech stále po boku – Jirka a Milda, aktivisté a přátelé

Jak  tehdy vzniklo gay a lesbické hnutí u nás? Jak se vůbec Jiří Hromada stal jeho prezidentem? Proč kvůli tomu opustil svou hereckou kariéru? A jak se naopak dostal k umění, aby se k němu s odstupem let opět vrátil a opět ve vrcholné funkci? Co to znamenalo za komunistů přiznat si, že jsem jiný? Jak se v tehdejší době žilo, seznamovalo a milovalo? A navíc nechybí ani téma, které zajímá také dost lidí – jaktože tolik přibral a jak to opět shodil? Do mnohých zákoutí svého života vás pustí poprvé. Proto si to také nenechte ujít!

Rozhodně nejen to se dozvíte právě v knize, která je již nyní na pultech knihkupectví nebo ji koupíte i na internetu.

Nejvýraznější symbol

Mysleme si o tom předchozím čtvrtstoletí, co chceme, ale je nesporné, že co se týče gay a lesbických práv, tak jedním z nejvýraznějších symbolů je právě Jiří Hromada. A myslím si, že jeho osobní vzpomínky a poznámky, ale i povídání o celém jeho dosavadním životě, by mohly zaujmout nejen příslušníky naší minority.

Je to výpověď o neuvěřitelných letech, kdy se zlomilo nejen vnímání menšiny většinou, ale i dosavadní život u nás ve znamení jinakosti.

Přál bych současnému LGBT hnutí více takových Jiřích Hromadů, protože i když je naše společnost už zcela jinde, je pořád před námi mnoho výzev. A ty silné osobnosti, které se obklopí dalšími schopnými lidmi, budou rozhodně potřebovat... 

Kniha Jiřího Hromady: Prezident, nebo buzerant?

Titulní foto: Prague Pride 2012, foto: jirihromada.cz, gay.iniciativa.cz

Milda Šlehofer / další články autora ›

Autor článku je bývalý gay aktivista (Nadace Sokrates, SOHO v ČR, Gay iniciativa v ČR) a oficiální správce statistiky o registrovaném partnerství v České republice.