Španělsko: Férové manželství pro gaye a lesby

Býčí zápasy, víno a letní dovolené. S tím vším si většina lidí spojuje Španělsko. Ale my, kteří se už rok nemůžeme dočkat vyjádření českého parlamentu k zákonu, který by zpřístupnil manželství všem, tedy i gay a lesbickým párům, v něm vidíme i jakéhosi průkopníka v této oblasti. V roce 2005 se totiž stalo třetí zemi na světě, která tak učinila.

Jednalo se tehdy o doslova historický okamžik, kdy i odpůrci rovnosti manželství začali brát celou tuto agendu více vážně. Nikdy by je nenapadlo, že tradiční katolická země bude jednou z prvních, která přijme takovou zákonnou úpravu, i když se celý proces neodehrál bez patřičných protestů.  Za zmínku stojí, že v té době bylo manželství pro všechny legální i v některých amerických a kanadských jurisdikcích (nejednalo se však o celostátní legalizaci).

Legalizaci manželství pro všechny ve Španělsku předcházelo registrované partnerství, která však platilo pouze na úrovni jednotlivých autonomních společenství. Jednotlivci jakékoliv orientace si stejně jako v České republice mohli individuálně osvojit dítě, ale jejich partneři/partnerky k nim neměli žádná práva a povinnosti. 

S návrhem novelizovat občanský zákoník přišel v kampani před volbami do španělského parlamentu (Generální kortesy) předseda Španělské socialistické dělnické strany (PSOE) José Zapatero. Volby vyhrála PSOE a Zapatero ihned během svého jmenování oznámil, že svůj slib splní.

„Je nezbytně nutné jednou provždy skoncovat s neakceptovatelnou diskriminací, jíž čelí nemalá část Španělů a Španělek pro své sexuální preference. Aby se tohoto dosáhlo, zmodifikujeme občanský zákoník tak, aby obsahoval jejich rovné právo na manželství, které jim poskytne dědická a pracovní práva, jakož i sociální zabezpečení,“ řekl Zapatero během svého inauguračního projevu.

Kongres poslanců, dolní komora španělského parlamentu, v němž měla tou dobou PSOE většinu, vyjádřila souhlas s vládním záměrem. Na podzim 2004 vyjádřila španělská vláda souhlas s návrhem zákona o manželství pro všechny. 21. dubna 2005 byl příslušný zákon přijat Kongresem poslanců.

22. června 2005 jej ale Senát, v němž měla většinu opoziční Lidová strana (PP), vrátil Kongresu, který jeho veto 30. června 2005 přehlasovala. K plné implementaci potřeboval zákon ještě královský souhlas.   

Tehdejší španělský král Juan Carlos I. tehdy řekl, že je králem španělským, nikoliv belgickým (narážel tím na belgického krále Balduina I., který nesouhlasil s potraty), a zákon o gay a lesbických sňatcích bez váhání podepsal. 

Lidé protestující v ulicích, naštvaná církev, žaloby a ústavní žaloba

Na rozdíl od Belgie a Nizozemska se legalizace manželství pro všechny ve Španělsku neobešla bez patřičných protireakcí. Přece jen se jedná o tradiční katolickou zemi. Vůči zákonu se tradičně vymezili představitelé katolické církve, papež Jan Pavel II., jeho nástupce v úřadu Benedikt XVI. a prezident Papežské rady pro rodinu. Ti všichni se shodli, že je potřeba všemi dostupnými prostředky bojovat proti nové legislativě.

Proti zákonu o manželství pro všechny protestovalo ve Španělsku 166 tisíc lidí – členové Lidové strany, španělští biskupové a Fórum španělských rodin. Ti dokonce uváděli, že v ulicích bylo přes milión Španělů. Oficiální statistiky však hovoří jinak. Skepticky se k manželství pro všechny vyslovila v roce 2008, tři roky po jeho legalizaci, i Sofie Řecká, manželka tehdejšího španělského krále Juana Carlose I., podle níž by bylo lepší registrované partnerství. Palác Zarzuela se později za její výroky omluvil. 

Odpor proti manželské rovnosti však neměl ve Španělsku k údivu konzervativních sil příliš velkou odezvu. Zástupci španělských LGBT organizací věděli, že církve nesouhlasí i s občanskými sňatky jako takovými, a proto jejich slova nebudou brána příliš vážně. Ačkoliv se 80 % Španělů a Španělek hlásí ke katolictví, jen malá část z nich by uvítala, kdyby církev měla vliv na politiku. Podle sociologů lze tyto liberální tendence připisovat faktu, že si většina Španělů a Španělek spojuje provázanost státu a církve s fašistickým režimem Francesca Franca. Už během přijímání zákona o manželství pro všechny s ním vyjádřilo souhlas 66 % Španělů a Španělek.

Ihned po legalizaci manželství pro všechny ve Španělsku bylo podáno několik ústavních žalob proti příslušnému zákonu. Španělský ústavní soud však všechny odmítl. Ani následné konzervativní vlády Mariana Rajoye se nepokusily manželství pro všechny zrušit.  

Titulní foto: Wikipedie

Jan Fiala / další články autora ›

Autor článku je gay aktivista, jenž se věnuje zkoumání právního a politického postavení LGBT komunity nejen u nás, ale i v celém světě.