Bývalý gay aktivista Milda Šlehofer: „Věřím v tu lepší, rozumnější část lidí a politiků“
Jako jeden z lidí, který se podílel na prosazení registrovaného partnerství u nás, nám všem dnes držím palce. A tím rozhodně nemluvím o gay a lesbické komunitě. Dnes se ve sněmovně bude projednávat v prvním čtení možnost manželství pro všechny.
Je pozoruhodné, jak moc se podobají argumenty odpůrců jako tehdy, byť se jasně prokázalo, že všechny před 12 lety byly účelové, zabaleny do nesmyslných dogmat nebo předsudků. Nyní navíc přibyly nesnášenlivé až nenávistné komentáře z různých extrémistických okrajů společnosti, kam velmi razantně vkročila i katolická církev, což je více než smutné, ale je to její svědomí a čest.
Ale stejně jako před lety, i dnes věřím v tu lepší, rozumnější část lidí a politiků, kteří jsou jejich zástupci, že se nenechají zviklat ve věci, která opravdu nikomu neublíží.
Nejzábavnější je argument ohledně tradiční rodiny. Té, která ve své většině nefunguje a ve své menšině je dokonce dysfunkční.
Obava o děti
Hodně lidí uvádí zejména svou obavu o děti ze stejnopohlavních rodin, které už tu navíc dávno máme. Že ono to odnese nejvíc, protože se bude setkávat s nepochopením a agresivitou okolí. Takže tím logicky říkáme, my máme předsudky a nechceme s tím nic dělat. Je to o tom, že homosexualita je normální a vrozená, což už chápe většina rozumných lidí, tak to tak berme a nedodávejme žádné ALE, jak to rádi dělají odpůrci.
Je vtipné, že se do jednoho šiku s vyloženými extrémisty dali tzv. konzervativci, kteří prý hájí tradiční a konzervativní hodnoty, které určitá část společnosti vzdává a opouští. A když se jiná část obyvatelstva chce k nim dobrovolně zavázat, tak jsou proti tomu. To opravdu nechápu.
Jsem člověk jako vy
Můj život se ve své podstatě od toho vašeho neliší. Pracuji, platím daně, žiji poctivě a oddaně. Mám rád českou kulturu, náš smysl pro humor, české lidi, co něco dokázali atd. Proč tedy nemám stejná práva jako vy?
Moji přátelé na Facebooku si jistě všimli, že i když jsem bývalý aktivista za gay a lesbická práva, tak se prakticky nijak neprojevuje tím, že bych na odiv stavěl to, že jsem muž a líbí se mi muži. Tu potřebu nemám. Ale zároveň se za ní nestydím a jsem za ni dokonce rád.
A moc mě těší, že současní kluci a holky už nemají takové problémy se sebepřijetím, s přiznáním se rodičům a okolí. To je nesporný pokrok. Jsem moc rád, že za tak krátkou dobu se tyto poměry zlepšily nebývalými kroky, které oni už ani nemusejí vnímat a hlavně řešit.
Jsem rád, že žiji v České republice, kde má rozum a lidství takové místo a prostor. A budu moc rád, když nebude potřeba žádných aktivistů, protože nebude rozlišováno podle toho, jestli je člověk na holky nebo na kluky, protože to bude především člověk.
Titulní foto: Jan Truhlář